S Jitky synem Petrem byly odjakživa problémy. Od té doby, co si před pár lety našel stálou přítelkyni se všechno změnilo k lepšímu. Jitka si svou budoucí snachu velmi oblíbila, tížilo ji však svědomí z toho, že před ní drží temné tajemství.
Hugo byl vymodlené chtěné dítě. S manželem jsme z těhotenství byli nadšení, stejně jako obě naše rodiny. Měl všechno, co by si mohl přát. Už od dětství s ním ale byly potíže. Hodně křičel, neposlouchal, ubližoval sám sobě i ostatním. Měl problémy ve školce, ve škole i na všech zájmových kroužcích, kam jsme ho napsali. Dlouho jsme si nechtěli přiznat, že je něco špatně, nakonec jsme ale navštívili dětského psychologa.
Vystřídali jsme několik specialistů a Hugo byl dokonce několikrát hospitalizován, nakonec se mu ale podařilo žít téměř normální život a nám s manželem taky. Náš syn měl diagnostikovanou velkou řadu poruch a ty se také neustále měnily, takže jsme nemohli pořádně říct, co mu vlastně je. Pravda byla ale taková, že normální chování pouze předstíral.
Téměř dokonalá maska
Rád ubližoval ostatním, užíval si, když mohl s někým manipulovat. Neustále si vymýšlel a lhal, i kvůli úplným drobnostem. Nebyl schopný uznat svoji chybu nebo se omluvit, každé převzetí odpovědnosti bylo očividně neupřímné. Když něco nedopadlo tak, jak chtěl dokázal se mstít celé měsíce.
Ve škole se po nějaké době naučil ovládat a dokonce si našel partu přátel, kteří ho poslouchali na slovo. Všechno to byly děti, s kterými se nikdo jiný nebavil a samy měly spoustu potíží, proto přilnuly k němu. Starala jsem se o ně a hlídala, aby se nenechali Hugem přimluvit ke krádežím nebo jiným nebezpečným činnostem, což pro něj byla zábava. Další děti jsme s manželem radši neměli.
Hugo měl několik přítelkyň, žádný vztah mu ale dlouho nevydržel. Trochu jsem doufala, že zůstane navždy bydlet ve svém starém pokoji, kde na něj budu moci dávat pozor. Pak se ale objevila Julie. Jako ostatní z něj byla ze začátku okouzlená, postupem času to však neopadlo, jako u jiných dívek. Velmi dobře před ní skrýval svou pravou tvář. Říkala jsem si, že to jednou musí prasknout ale to se nestalo.
Co oči nevidí, to srdce nebolí?
Hugo si s Julií našel byt a požádal ji o ruku. Několikrát ji za námi vzal a já zjistila, že je to velmi sympatická, chytrá žena, která však trpí nízkým sebevědomím a mému synovi uvěří všechno. Když byl s ní, byl jako vyměněný, občas se ale objevily jeho staré způsoby a já věděla, že je to jen přetvářka. Přesto jsem si přála, aby už to takhle bylo navždy. Stala se z ní moje kamarádka a chtěla jsem, aby byla součástí naší rodiny. Očividně spolu byli šťastní a já začala doufat.
Zeptala jsem se ho tedy, jestli jeho snoubenka ví o jeho diagnózách. Hugo řekl, že se jí to říct nechystá a já na to prý nemám žádné právo. Na jednu stranu jsem cítila, že má pravdu a je to jejich život, na tu druhou jsem ale věřila, že by se Julie neměla vdávat, pokud nebude mít všechny informace. Rozhodla jsem se jí to tedy říct. Samozřejmě byla v šoku, ale byla mi moc vděčná. Později jsem zjistila, že svatbu zrušila a můj syn se mnou od té doby nemluví. Nemyslím si ale, že bych udělala chybu.