Je to již pár měsíců, co se Eva rozešla s Viktorem a začala svůj život nanovo. Nešlo o žádný nepříjemný či dramatický rozchod. Oba dva se shodli na tom, že po necelých 10 letech zkrátka jejich city vyprchaly a že bude lepší, když si půjde každý svou cestou. Co však Eva nečekala, byl fakt, že ji bude Viktor tajně sledovat.
Rozchod.
S Viktorem jsme se rozešli v dobrém. I když se říká, že šťastné rozchody neexistují, tento bych do této kategorie ráda zařadila. Byli jsme se až do posledního dne našeho vztahu věrní, pomohl mi se odstěhovat a dokonce jsme naše vyhaslé city i společně obrečeli.
Zvykly jsme si na sebe za těch necelých 10 let natolik, jako bychom byli snad sourozenci. Věděli jsme o sobě naprosto všechno, mohli se otevřeně bavit o čemkoli, jenže tomu postupem času začalo něco chybět,… chtíč, touha a z mé strany nakonec i ta láska. Šlo jen o zvyk a takhle by to ve vztahu být nemělo.
Sama?
Odstěhovala jsem se blíže k práci, což bylo asi 30km od domu Viktora. Po dokončení stěhování jsme se dokonce k krásně rozloučili a to společnou večeří, kterou jsme si oba dva velmi užili. Od toho dne jsme si myslela, že jsem tak opět sama, avšak jak se časem ukázalo, mýlila jsem se.
Asi 2 měsíce jsem si žila spokojený život. Chodila jsem do práce, která mě baví, bydlela v krásném levném bytě, který jsem si zařizovala jen podle sebe a ve volných chvílích jsem navštěvovala své známé, na které jsem ve vztahu neměla čas. Jednoho dne jsem si však něčeho všimla.
Stalker.
Nikdy jsem nepatřila mezi typ lidí, kteří by si dávali nějaký extra velký pozor na to, co se děje kolem nich. Ano, když jdu večer po ulici sama, tak se rozhlížím a jsem nachystaná v takovém pozoru, že i kdyby za mými zády přeběhla kočka cestu, všimla bych si ji. Najednou jsem si však cestou ke kamarádce uvědomila, že konkrétně jedno auto mi je velmi povědomé a minimálně poslední 2 týdny mi dělá společnost.
Jak jsem mohla být tak slepá, že jsem si toho nevšimla dříve? Někdo mě sleduje a já si toho všimnu až po 2 týdnech,.. Nebo je to jen náhoda a prostě má dotyčný jen vždy stejnou cestu? Rozhodla jsem se, že tomu dám ještě čas a během následujících 7 dní jsem byla rozhodnuta přijít na to, jestli se opravdu jedná o stalkera. To jsem však nevěděla, co mě čeká.
Nečekaný nápad.
Pokračovala jsem v žití svého jinak bezchybného života jen s tím rozdílem, že nyní jsem sledovala každý pohyb onoho záhadného auta. Mělo zatmavěná okna, takže jediný způsob, abych zjistila kdo sedí za volantem, byl podívat se přímo skrze čelní sklo, jak to však udělat?
Přemýšlela jsem nad tím celý týden a jak jsem tak šla po chodníku z práce domů, začala jsem být opravdu nervózní. Dnes večer měl ke mě přijít můj nový objev z Tinderu a to poslední co jsem chtěla, by nějaký stalker před domem. Zrovna jsem chtěla přecházet ulici, když v tom jsem si všimla onoho auta. Zastavovalo na semaforech a můj adrenalin doslova vystřelil. Dostala jsem nápad.
To je on?!
Ještě dříve, než jsem si uvědomila, co vlastně dělám, se mé tělo vydalo přes přechod a najednou prudce zahnulo přímo směrem k onomu autu. Přidala jsem do kroku a viděla jsem, jak řidič začíná rychle otáčí hlavou ze strany na stranu, aby našel způsob, jak ujet. Neměl kudy. Sklapla past.
Došla jsem přímo před auto a zadívala se na řidiče. Byl to můj bývalý přítel, který byl více než jen zděšený, že jsem jeho sledování prokoukla. K mému překvapení navíc vypadal poněkud zanedbaně a připadalo mi, jako by si něco mumlal, protože jeho rty se nepřestávaly hýbat.
Šla jsem proto ke dveřím spolujezdce, že využiji červené na semaforu, nastoupím k němu do auta a nechám si celou situaci vysvětlit. Už jsem brala téměř za kliku, když v tom se rozsvítila oranžová a Viktor doslova vystřelil z místa pryč.
Škubla jsem sebou a rychle odběhla ke krajnici, abych nepřekážela v provozu. Proč se tak zachoval? To snad úplně zešílel? Myslela jsem, že jsme se rozešli v dobrém a ani jeden z nás díky tomu vyloženě netrpí, ale asi jsme se mýlila,…