in

Příběh Patrika (34): Našel jsem starou kameru své ženy. Po zhlédnutí obsahu jsem šel zvracet.

pixabay.com
Reklama

Fotoaparáty, kamery nebo chytré telefony. Všechny tyto zařízení mají tu možnost pořizovat nějaký ten záznam, ať už jen zvukový, obrazový nebo kombinaci obou dvou. Máme tak tu možnost schraňovat si své vzpomínky, ať už se jedná o cokoli. Rozhodně bychom si ale měli dávat pozor na to, kdo se k našemu obsahu může dostat, aby to jako v případě Patrika neskončilo totálním znechucením.

Stěhování

Je to již 12 let, co jsem si vzal Elišku za ženu, a co jsme začali spolu bydlet. Všechno bylo naprosto dokonalé, vztah nám klapal tak, až nám to ostatní záviděli a já si neměl na co stěžovat. Tuto celou idylku však totálně změnilo jediné odpoledne v domě Eliščiných rodičů, který jsme chtěli po jejich prodat.

I když jsme chtěli prodat dům zcela zařízený, nedalo nám to a jeden víkend jsme se dali do procházení naprosto všech věcí, které v domě zůstaly. Koneckonců, co kdyby tam někde bylo ukryté něco drahého, čím bychom si mohli přilepšit? Tuto možnost jsme přeci nemohli promarnit.

Krabice v garáži

Začali jsme dům prohledávat systematicky pokoj po pokoji. I když jsme si však na to vyčlenili celou sobotu již od rána, okolo 5 hodiny odpoledne nám došlo, že pokud se nerozdělíme, nemáme šanci všechny věci projít. Rozhodli jsme se proto, že Eliška projde dva zbylé pokoje v patře a já se kouknu do garáže a dílny, kdyby se mi náhodou zalíbilo nějaké nářadí.

Garáž byla opravdu velká a jedna celá stěna byla zaskládána samými krabicemi. Ty upoutaly moji pozornost pochopitelně jako první, tak jsme se do nich s chutí pustil. “Vánoční dekorace”, “Velikonoce”, “Staré nádobí”, “Na kempování,” stálo na štítcích, díky kterým jsem věděl, co když vynechám, tak se nic nestane. “Eliška,” stálo na jedné z krabic položené téměř až u stropu. Zvědavost mi však nedala a rozhodl jsem se ji prozkoumat.

pixabay.com

Ta kamera

Přistavil jsem si štafle a sundal krabici na zem. Otevřel jsem si ji a zjistil, že její obsah je poněkud jiný, než jsem očekával. Nejednalo se o žádné výkresy či hračky ze starého dětského pokoje, ale o drobnosti, které si u rodičů nechala, než se přestěhovala ke mě.

Starý diář, sluchátka, pár dekorativních figurek, nepopsané papíry, balíček propisek a v neposlední řadě i stará kamera s vytaženými baterkami hned vedle. “Ha! Tak ta by mohla fungovat. Takto se baterky rozhodně neměly jak vybít,” pomyslel jsem si pro sebe a vložil je do kamery. Ta kupodivu opravdu začala fungovat a k mému překvapení i napsala, že je paměť plná. Hmm, co v ní asi je?

Budu zvracet…

Stiskl jsem tlačítko pro přehrání posledního nahraného souboru. V ten moment se mi zastavil celý svět a cítil jsem, jak se mi krev vytrácí z obličeje a mizí v nenávratnu. Na to, co jsem viděl, by nebyl připravený snad nikdo…

I když jsem si to nechtěl připustit, na nahrávce byla moje žena, krásná Eliška, naprosto nahá, na všech čtyřech a rozhodně ne sama. Její hlava se totiž pravidelně hýbala nahoru a dolů v rozkroku muže, který seděl v křesle naproti ní… Nejhorší na tom je, že to nebyl ledajaký muž. Byl to její starší bratr. Po naprostém zděšení jsem se snažil nahrávku rychle přeskočit, avšak místo něčeho méně nechutné tam bylo další video,.. a další,.. a další!

Vytrhl jsem baterie ven z kamery a všechno hodil zpět do krabice, kterou jsem vrátil na své místo. Vyběhl jsem na zahradu a zalapal po čerstvém vzduchu. Pozvracel jsem se a hlavou se mi začaly rojit stovky myšlenek. Co jsem to právě viděl? Co mám dělat? Proboha, vždyť to byl incest! Jak se mám teď na Elišku podívat? Nebo s ní dokonce spát?! Jsem naprosto v koncích.

Reklama