Dalibor a Milena spolu žili již několik let a zdálo se, že mají perfektní vztah. Byli si vzájemně oddaní, sdíleli spoustu společných zájmů a jejich láska byla neporušená. Ale pod povrchem jejich idylického života se skrývala temná tajemství. Oba dva žili na internetu druhý život. Jenže kterému z nich dají přednost?
Druhý život Dalibora.
Už je to nějakou dobu, co jsme s Milenou závislí na virtuálním světě. Jakmile jsme se připojili k internetu, začal se náš život měnit. Nejdřív to byly nevinné konverzace na sociálních sítích, ale pak jsme se začali zaplétat do online vztahů a sexuálních fantazií.
Já jsem se utápěl v chatovacích místnostech plných neznámých žen. Přitahovala mě ta anonymita, kterou internet nabízel. Byl to jakýsi únik od reality, kterou jsem měl pocit, že nedokážu ovlivnit. Během těch virtuálních setkání jsem prožíval vzrušení, které jsem ve vztahu s Milenou potlačoval. Ano, má přítelkyně mě sice přitahovala a to velmi, jenže tomu něco,… něco chybělo.
Tajný život Mileny.
Milena naopak propadla světu online her. Našla si tam partu lidí, se kterými sdílela svou vášeň. V tomto virtuálním prostředí se cítila svobodná a jiná než ve svém každodenním životě. Jak jsem však zjistil, postupně se začala angažovat v romantickém vztahu s jedním ze svých virtuálních přátel. Byla to útěcha, kterou hledala díky nedokonalému vztahu se mnou.
Ani jeden z nás si však ze začátku neuvědomoval, jak ty virtuální světy ovlivňují náš skutečný vztah. Nikdy jsme nechtěli ublížit druhému, ale postupně se nám začala důvěra a komunikace vytrácet. Naše tajné dvojí životy vyžadovaly čím dál tím více času až už to jednoho dne nešlo skrývat.
Jednoho dne…
Jednoho dne, když jsem Mileně opravoval počítač, jsem narazil na chatovací historii s jejím virtuálním přítelem. Byl jsem zdrcený a zklamaný. Cítil jsem se zrazený a zraněný.. Pak jsem si ale uvědomil, že i já sám jsem se dopouštěl nevěry ve virtuálním světě a to nespočetněkrát.
Když se Milena vrátila z práce, řekl jsem jí, co jsem v jejím počítači objevil a chtěl si s ní o všem promluvit. Byla zoufalá, když zjistila, že jsem našel její tajné zprávy a začala brečet. Přiznala se, že ten virtuální vztah byl pro ni jen únikem od našich problémů, ale nechtěla mě ním nijak zranit.
Náprava?
Následovaly dlouhé a těžké rozhovory plné bolesti a slz. I já se jí přiznal k tomu, co jsem dělal a uvědomili jsme si, že jsme spadli na totální dno virtuální závislosti a internetové nevěry. Museli jsme se ptát sami sebe, jestli jsme ochotní čelit tomuto problému a pokusit se obnovit důvěru a náš vztah.
Společně jsme začali chodit na terapii, kde jsme se naučili otevřeně hovořit o svých pocitech a potřebách. Bylo to těžké, ale cítili jsme, že si to zasloužíme a chtěli jsme bojovat. Vytyčili jsme si nová pravidla pro naše virtuální aktivity a slíbili jsme si, že budeme otevřeně sdílet své touhy a obavy.
Jak dlouho nám to ale vydrží? To opravdu nevím… I když chci věřit tomu, že to spolu zvládneme a úspěšně překonáme, mám obavy z opaku. Milena přede mnou schovává telefon a když byla v práci, nedalo mi to a musel jsem jí nakouknout znovu do počítače, abych se přesvědčil, že svůj virtuální vztah ukončila. Doufal jsem, že tam nic nenajdu, ale šíleně jsem se spletl.
Psali si spolu dále, vyznávali si lásku a posílala mu dokonce i své nahé fotky. Proč to dělá? To mi oplácí mé virtuální záletnictví, ke kterému jsem se jí přiznal? Nebo jej snad skutečně miluje? A proč mi v tom případě lže a nejde za ním? Jsem zcela zmatený a nevím, jestli to s ní řešit nebo dělat, že o ničem nevím.