Natálie a Adam se snažili o dítě už celé tři dlouhé roky. Procházeli mnoha neúspěšnými pokusy a setkávali se s různými komplikacemi, což byla obrovská zátěž pro jejich duševní i fyzickou pohodu. Ale nakonec se konečně stalo to, po čem tak dlouho toužili – Natálie otěhotněla. Pro ni to byl naprostý zázrak, a Adam byl nadšený z toho, že se stane otcem. Rizikové těhotenství však vše zkomplikovalo…
Dokázali jsme to.
Ten pocit, kdy mi lékař řekl, že jsem těhotná, mi prostě vzal dech. Adam byl také úplně nadšený, a když jsme se objali a plakali štěstím, věděla jsem, že teď nás čeká nejúžasnější dobrodružství života. Začali jsme společně plánovat a připravovat pokojíček pro našeho malého andílka. Byl to ten nejkrásnější čas našeho vztahu.
Když jsem poprvé slyšela jeho srdíčko bijící v mé břišní dutině, málem jsem z toho štěstí vybouchla. Nakupovali jsme drobné ponožky, kojenecké oblečky a malé plyšáky, a já si přála, aby čas běžel rychleji a já mohla konečně objímat toho malého stvoření, které se ve mně roste.
Bezpečnost především.
Naše radost však netrvala dlouho. Po 6 necelých měsících těhotenství mi bylo řečeno, že těhotenství není zcela bezpečné. Konkrétně mi lékaři oznámili, že mám rizikové těhotenství a musím se okamžitě stáhnout z práce a jít na mateřskou dovolenou. Byla jsem pracovní typ a práce mi dávala smysl a radost. Ale věděla jsem, že to pro mé dítě musím udělat. Byla to složitá a nelehká volba, ale dala jsem přednost bezpečí mého miminka.
Další rána přišla, když lékaři doporučili vyhnout se jakémukoli sexuálnímu kontaktu až do doby, než projde porodem a šestinedělím. Bylo to pro nás oba těžké, protože sexuální intimita byla vždy důležitou součástí našeho vztahu. Ale chápala jsem, že je to kvůli bezpečí a zdraví dítěte, a tak jsem se s tím smířila a myslela jsem, že i Adam…
Něco se děje.
Zpočátku to bylo složité. Musela jsem najít nové způsoby, jak trávit čas a užívat si společnosti Adama, aniž bychom toužili po té intimitě, která nám byla tak blízká. Chodili jsme proto spolu na procházky, do kina, na večeře a snažili se vyhnout jakémukoli styku. Koneckonců, existují i jiné způsoby, jak jsem mohla Adama uspokojit. Viděla jsem však na něm, že se něco děje.
Když pak konečně nastal den porodu, byla jsem plná smíšených pocitů – vzrušení a obavy z toho, co nás čeká. Ale s Adamem po svém boku při porodu jsem se cítila silná a odhodlaná. A když jsem poprvé viděla ty malé tvářičky svého dítěte, věděla jsem, že to všechno stálo za to. Jenže v Adamovi se ten den něco zlomilo.
Šestinedělí.
Během klidného období šestinedělí, kdy jsem měla plnou hlavu dítěte, jsem si začala všímat ztráty zájmu ze strany Adama. Nechtěl mě líbat ani moc objímat. Začal si brávat spíše noční směny a nechával mě tak v posteli samotnou. Dokonce spával i na gauči a vymlouval se na to, že mě ani malé nechce budit, když by vstával do práce nebo se vracel ze směny. Asi dva týdny jsem mu to věřila, ale pak jsem to našla…
Při praní špinavého oblečení jsem při prohledávání kapes našla kousek obalu od kondomů. Takový ten lesklý typ fólie uvnitř ještě kluzký od lubrikačního gelu, který si s žádným jiným obalem prostě nespletete. Byla jsem v šoku,.. Nedalo mi to a šla jsem se podívat i do jeho auta, kde se mi mé obavy potvrdily.
Objev.
Nejen, že jsem našla jednu prázdnou krabičku od kondomů v přihrádce na dveřích, ale pod sedadlem byly další dvě. Na skle byly otisky ženských rukou a na sedadlech sem tam zrzavé vlasy… Velmi mě to ranilo.
To jsem se začala Adamovi tak po porodu hnusit, že si musel najít milenku? To už mě nemiluje? Nebo snad nedokázal uhlídat svého ptáka v kalhotách a prostě jen ještě chvíli počkat? To nemohl upřednostnit moje zdraví a zdraví našeho dítěte nad svými choutkami? Tolik jsem se v něm zklamala, až mi bylo do pláče. Přála jsem si mít krásnou a fungující rodinu a teď? Teď mohu tak leda chystat rozvodové papíry.