Alena se rozhodla, že se po maturitě vydá do Anglie jako Au-pair. Přes agenturu si vybrala lokalitu a pak ji kontaktovala rodina u které měla pracovat. Dostala se k movitým majitelům obří vily a starala se jak o domácnost, tak o dvě malé děti. Z angličtiny maturovala a tak neměla sebemenší problém se domluvit. O děti se starala brigádně už i v Česku a tak i v této oblasti měla pár zkušeností. Pracovala tam několik let a během toho poznala nového přítele. Pak přišla jeho nabídka..
Přivýdělek a zkušenosti.
Po maturitě jsem si chtěla hlavně přivydělat a zároveň nasbírat nějaké zkušenosti. Vysokou školu jsem odložila, ale nezavrhla. Práce s dětma mě bavila a moc jsem se na to těšila. O nové rodině jsem měla dost informací dopředu a vypadalo to dost luxusně. Každopádně jsem netušila jak dlouho tam nakonec zůstanu a co se bude dít dál.
Anglie byla nádherná. Nejdéle mi trvalo si zvyknout na řízení auta, jelikož bylo všechno opačně a vozila jsem děti do kroužků. Práce mi šla hezky od ruky a ještě jsem měla občas i volno pro sebe. Navíc jsem s rodinou jezdila i na dovolené a ty byly opravdu nezapomenutelné.
Cesta za snem.
Většinu z toho co jsem si vydělala, jsem si posílala na spoření, jelikož jsem měla sen, že si jednou postavím nový dům a budu v něm mít plno zvířat a dětí. A na to je potřeba hodně peněz. Jen ten pravý přítel pro život mi stále chyběl. A to jsem jich v Anglii potkala už dost. Ale žádný mi nijak neseděl. Když byl už přitažlivý, byl to blbec a naopak.
Až se na mě jednoho dne štěstí konečně usmálo. A asi jsem čekala dlouho, jelikož co se nakonec z velmi sympatického mladíka vyklubalo, to je prostě dokonalost. Jmenoval se John a poznali jsme se v baru. Nikdy bych nevěřila tomu, že i tohle se děje a už vůbec ne mě. Nikdo mi dodnes nevěří, že dokonalý chlap existuje, ale stále se je o tom snažím přesvědčit.
Jako v pohádce.
Naše rande byly čím dál častější a jak jinak než dokonalé. Dlouho jsme se jen tak oťukávali, než jsme se posunuli dál. Ale místa kam mě bral byly úchvatné a občas těžko dostupné. Časem jsem postupně odhalila, že je velmi ale velmi dobře zajištěný. Čím se přesně živí nevím, ale prý jen přeprodává nemovitosti. A je v tom dost dobrý. Vždycky ví, co musí koupit, aby to vydělalo.
Byli jsme šíleně zamilovaní a brzy jsem se k Johnovi přestěhovala. O děti jsem se starala pořád, ale už jen v dětské skupině do 2 let věku, jelikož jsem už nebydlela u původní rodiny. Na naše první výročí vztahu mě pak John požádal o ruku a zároveň mi tak nějak sdělil, že mě chce mít pro sebe pořád a že mě klidně uživí. Vzít si ho samozřejmě chci, ale představa, že bych už jako nikdy nemusela pracovat mě trochu děsí. Musím si to ještě srovnat v hlavě.