in

Příběh Aleše (28): Zdědil jsem dům a našel si partnerku. Díky svému otci se ale bojím, že nakonec o vše přijdu.

pixabay.com
Reklama

I když by se mohlo zdát, že se na Aleše usmálo štěstí, vlastně jej spíše přivedlo do poněkud složité situace. Rodiče na něj napsali dům, aby si jej zrekonstruoval a měl kde bydlet s minimálními výdaji a do toho si i našel přítelkyni, se kterou se do sebe zamilovali vzájemně hned na první pohled. I když to však zní dokonale, Aleš se tak skvěle rozhodně necítil…

Dům a žena.

Moji rodiče mi dali dům, ve kterém plánovali zůstat na dožití. Byla to jejich poctivá snaha, abych nemusel platit nájem a mohl bydlet ve svém vlastním prostoru. Plánoval jsem rekonstrukci, abych si dům upravil podle svých představ, což bylo super, kdyby jen se nemuselo všechno dělat podle představ mého otce.

Problém se ale objevil, když jsem se do domu nastěhoval a potkal svou novou přítelkyni. Byli jsme oba zamilovaní a chtěli jsme spolu trávit co nejvíce času, hlavně o víkendech. Jenže už tady se to začalo komplikovat. Moje partnerka pracovala 60 km daleko od mého domu, a tak musela bydlet jinde. To znamenalo, že naše společné chvíle byly jen ty víkendy.

Něco za něco.

Pro mě to byly nádherné chvíle. Konečně jsem měl někoho, s kým jsem sdílel lásku a radost, a chtěl jsem tyto vzácné víkendy naplno prožít. Chtěl jsem se jí věnovat, užívat si její společnosti a hlavně si užívat tu krásnou fázi, kdy jsme byli nově zamilovaní a jeden bez druhého neudělali pomalu ani krok.

Ale tady přišla ta komplikace. Můj otec měl vždycky mnoho plánů, co chtěl s tím domem udělat. A byl v tom tak tvrdohlavý, že jsme museli pracovat právě jen o těch víkendech, které jsem měl mít pro ni… Věděl jsem, že mu na tom záleží a že by mu to pomohlo, ale zároveň to znamenalo, že bych musel víkendy trávit prací místo časem s mojí přítelkyní.

pixabay.com

Ta láska…

Snažil jsem se najít kompromis. Pracoval jsem na domě přes týden po práci, abych dával otci pocit, že je hotovo a víkend tak mohl mít zasloužené volno. Nebo jsme občas pracovali společně s moji láskou. Jezdila za mnou a snažila se mi pomoct… Ale bylo jasné, že si představuje víkendy jinak.

Chtěla mít čas jen pro nás dva, pro naši lásku a intimitu. Věděl jsem, že to dělá kvůli mě, že si mě váží a že je do mě zamilovaná, ale zároveň mi bylo líto, když jsem ji pak viděl utahanou a špinavou po namáhavém pracovním dni na domě… miloval jsem ji a takovéto vyhlídky budoucnosti jsem pro ni nechtěl.

Co bude dál?

Byl jsem v rozporu mezi svým závazkem vůči rodičům a svými citovými vazbami ke své přítelkyni. Snažil jsem se hledat cesty, jak to skloubit a jak nesklouznout do hádek nebo nejistoty. Bylo to těžké, ale věděl jsem, že mám vedle sebe úžasnou osobu, která byla ochotná udělat pro mě kus práce, jen aby mě viděla. Jenže pak přišly ty obavy,..

Jak dlouho to se mnou moje láska takto vydrží? Neznám snad nikoho, kdo by místo krásných společných chvil byl špinavý od pilin či malty bez toho, aniž by se netrápil… a já o ni opravdu nechci přijít. Proto se po práci dřu na domě sám, jenže i tak o víkendech otec čeká, že se bude dále něco dělat. Sám nevím, jak to takto dlouho vydržím… a co teprve ona.

Reklama