Někdy život přináší situace, které vás postaví před rozhodnutí a vy musíte zvolit cestu, která vám přinese nejvíce štěstí. Jak ale vědět, které je ta správná cesta? To už je na tom to horší. Své by vám o tom mohla říci Martina, která to konkrétně v lásce nemá vůbec jednoduché.
Ten druhý.
Před několika lety jsem potkala svého současného partnera, Jana. Na první pohled jsme si nesedli ve všem, ale něco nás stále spojovalo. Naše vztahové základy byly postaveny na vzájemném respektu a pochopení. Zjistila jsem, že štěstí nemusí spočívat v tom, že se shodujeme ve všem, ale že se dokážeme vzájemně doplňovat.
Jednoho dne mi ale začal psát Michal, dlouholetý kamarád, ke kterému jsem vždy cítila slabost. Naše psaní bylo vzrušující a zábavné, jakoby se otevřely staré kapitoly mého života. Postupem času jsme si začali psát skoro každý den, a já jsem se ocitla ve světě vzpomínek a nostalgických pocitů.
Zpráva.
Nechtěla jsem si to přiznat, ale byla jsem na jeho zprávách závislá. Věnoval mi tolik pozornosti a svého času, jako nikdo předtím a uznejte sami, jaké ženě by se nelíbily časté komplimenty a příjemné popovídání?
Jednoho dne to ale rozhodlo.. Zapípal mi telefon a já byla u vytržení. Doslova jsem pro něj běžela z koupelny celý v naději, že mi zase píše Michal něco pěkného, čím mi vykouzlí úsměv na tváří. Jednalo se ale spíše o návrat do reality – psal mi můj současný partner Jan.
Místo radosti mě zalila vlna zklamání. Nevědomky jsem si možná začala představovat, že bych mohla znovu prožívat něco, co bylo kdysi. Jenže, co když chce právě tu minulost, která mě nyní tak moc láká? Nebo si jedním úletem pokazím to, co jsme si s Janem tak pracně budovali? Jsem v rozpacích,…