Mladý devatenáctiletý ukrajinský voják stál tváří v tvář svému otci. Ačkoliv ho jeho otec Saša přemlouval, aby se přidal na jejich stranu, Oleksandr neuposlechl. Byl to jeho výběr, jeho osud, prohlásil Oleksandr poté, co se dozvěděl že jeho otec uhořel v tanku.
Teprve devatenáctiletý Oleksandr, který je původem z Ruska žil polovinu svého života na Ukrajině, za kterou také narukoval do armády. V současné době je na frontě jako nejúspěšnější velitel vozidla určeného k boji s názvem Bradley, na nichž stojí obrana území Avdijivky.
“Je to skvělé, je to jako počítačová hra. Sedíš a střílíš, což je vlastně všechno. Navíc sedíš v bezpečí, učili nás pracovat na dálku,” řekl Oleksandr místním novinám. Pyšní se například tím, že v létě zničil dva tanky T-72.
Naneštěstí pro Oleksandra okupoval stejné území i jeho otec, který však vstoupil do řad nepřátelské okupační armády. “Synku, pojď k nám prosím,” ozvalo se jednoho dne z neznámého čísla u Oleksandrova ucha.
“Táta byl v tanku a ty tanky jely na nás. Jednou zasáhl naši mašinu tankový granát. Sklouzl po pancíři, my však odjeli a všechno bylo v pohodě. Otec prý pochopil, že se jedná o mě a přestal střílet. Jakmile jsme odjížděli tak létaly další granáty. Je to sice otec, ale pro mě je to nikdo,” prozradil Oleksandr ke konci interview.
Inspirovali jsme se z: novinky.cz