in

Příběh Lenky (29): Myslela jsem, že mě miluje. Místo toho chtěl o našem osudu nechat rozhodnout minci.

pixabay.com
Reklama

Potkala jsem Radka na jaře. Bylo to jedno z těch období, kdy se svět zdá být krásnější a barevnější. S Radkem jsme začali randit a já si zamilovala každou chvíli s ním. Byla to taková ta lehkost a zamilovanost, která vás vrací do let, kdy jste poprvé poznali, co to znamená někoho mít rádi. Připadala jsem si jako v pubertě – s motýlky v břiše a neustálou radostí z toho, že jsme spolu.

Jen my dva

V létě jsme vyrazili na společnou dovolenou, která byla jako z pohádky. Slunce, moře, smích – všechno to bylo tak přirozené, že mi to přišlo, jako by to tak mělo být napořád. Celý rok utekl jako voda, a než jsem se nadála, byla tu zima. Společně jsme plánovali, jak strávíme Vánoce a Nový rok. Rozhodli jsme se pronajmout si chatu, kde budeme jen sami dva – daleko od všeho shonu, jen my dva a naše společné chvíle.

Panna nebo orel?

Jenže ty plány vzaly nečekaný obrat. Jeden večer, když jsme seděli u krbu a povídali si o tom, co nás čeká, Radek na mě najednou pohlédl zvláštním pohledem. Řekl, že náš vztah a to, co jsme spolu prožili, je tak krásné, že to v jeho životě nemůže být pravda. Myslela jsem, že to bylo jen romantické gesto, něco jako vyznání, že si mě opravdu váží. Ale pak vytáhl minci z kapsy. „Na Nový rok, přesně o půlnoci, si hodím mincí,“ řekl. „Padne-li panna, vezmeme se. Jestli orel, rozejdeme se.“

pixabay.com

Nechal to na náhodě….

Nejdřív jsem si myslela, že si dělá legraci. Jenže v jeho očích jsem viděla, že to myslí vážně. Čekal, jak zareaguju, ale já zůstala naprosto šokovaná. Jak by někdo mohl nechat rozhodnout o našem vztahu, o budoucnosti, o mně – o nás – náhodou? Byla to rána, kterou jsem nečekala. Místo abychom spolu plánovali náš společný život, chtěl ho nechat záviset na náhodném hodu mincí.

V tu chvíli jsem věděla, že takhle dál nemůžu. Žádná mince nebude rozhodovat o mém osudu, ani o tom, s kým budu nebo nebudu. To není láska, to není respekt. Postavila jsem se, zhluboka se nadechla a řekla, že v tomhle už pokračovat nebudu. Rozešla jsem se s ním hned, bez hádek, bez zbytečných slov. A i když mě to ranilo, věděla jsem, že to bylo správné rozhodnutí.

Reklama