Jednoho dne jsem přišla domů dřív z práce, unavená a těšila jsem se na klidný večer. Když jsem vešla do bytu, můj přítel klidně spal v ložnici. Nechtěla jsem ho budit, takže jsem zamířila rovnou do koupelny. Jenže jakmile jsem otevřela dveře, mé srdce se na okamžik zastavilo. Tam, přímo přede mnou, se někdo sprchoval.
Zděšená a zmatená jsem v panice vykřikla: “Někdo je v našem domě!” Můj přítel okamžitě zbledl, vyskočil z postele a s vážným výrazem ve tváři mi řekl: “Běž k autu, zamkni se a zavolej 911!” Jeho naléhavý tón mě tak vyvedl z míry, že jsem na chvíli skutečně uvěřila, že v našem domě je vetřelec.
Vyběhla jsem z domu, ale místo toho, abych zamířila rovnou k autu, rozhodla jsem se ukrýt za křoví poblíž vchodu. Něco mi na tom všem prostě nesedělo. Bylo to celé až příliš divné a můj instinkt mi říkal, abych ještě chvíli zůstala a zjistila, co se opravdu děje.
Zhruba o deset minut později jsem uviděla ženu, jak potichu opouští náš dům. Měla na sobě jen rychle nahozené oblečení a nervózně se rozhlížela, než zmizela za rohem. V ten moment se mi vše spojilo. Nebyl to žádný vetřelec – byl to jeho způsob, jak mě dostat pryč, zatímco svou milenku v klidu vyprovodí.
Později toho dne jsem se s hrůzou dozvěděla, že mě podváděl už celé dva roky. Zatímco jsem byla v práci, pravidelně si domů zval svou milenku. Ten den jsem přišla domů dřív a nechtěně ho nachytala. Aby mě zmátl, vymyslel příběh o vetřelci a doufal, že se vše hladce zamaskuje.
Netřeba dodávat, že jsem s ním okamžitě skoncovala. Tohle byla ta poslední kapka. Když jsem se vrátila zpátky dovnitř, už jsem měla jasno – ten den jsem ho definitivně vykopla ze svého života.