Krizové situace si žádají krizová řešení. Pamatujete si jak za doby pandemie pracovali herci tam kde byli potřební? Třeba v potravinách nebo pomáhali v nemocnicích. Podobně je na tom nyní polský taxikář Grzegorz. Po jeho službách je obrovská poptávka. Dokonce nestíhá zvedat telefon. Ale nejde už o taxislužbu, se kterou nedávno skončil. Rozhodl se teď věnovat tomu, co mu vydělá mnohem více peněz. V době energetické krize se pustil do ilegální těžby uhlí.
Pan Grzegorz využil situace, ale také polohy svého bydliště. Jde o to, že v okolí dolnoslezského Walbrzychu bývá uhlí i jen necelý metr pod povrchem na polích, u rekreačních oblastí nebo dokonce blízko zahrad. Jeho tým je složen ze čtyř mužů. Za hodinu dokáží vydolovat tunu uhlí. V přepočtu na celý den práce si každý vydělá 1000 zlotých (5200 korun). To je přibližně šedesát procent jeho výdělku jako taxikáře za týden.
„Moje žena s tím nesouhlasí a dělá si o mě starosti, ale jako taxikář bych si tolik nevydělal,“ řekl Grzegorz, když vytahoval kýbl „černého zlata“ z jámy na okraji obytné čtvrti. Jeho dva kolegové zatím dobývali uhlí pomocí krumpáčů. Ruská invaze na Ukrajinu za poslední dobu značně pozměnila situaci na trhu. Polsko přestalo dovážet ruské uhlí i když ho k vytápění používalo 37 procent domácností.
Když sečteme i uhlí, které má Polsko ze svých zásob, vyjde nám 77 procent domácností, které uhlím topí. To není málo. Tvrzení prezidenta Andrzeje Dudy, že má Polsko zásoby uhlí na 200 let jsou už dávno zpochyběny. Surovina v zemi dochází a teploty postupně klesají. Lidé se snaží pomoct si sami.
Někteří se rozhodli topit třeba odpadky, což ale značně zhoršuje kvalitu ovzduší. Jiní lidé se za uhlím vydávají přes hranice do Česka, nebo berou krumpáče a jdou si uhlí nakutat sami. Starosta Walbrzychu Roman Szelemej vyčítá vládě, že Polsko přivedla do závislosti na uhlí. „Tato krize ukazuje, že to byla chyba,“ říká.
Walbrzych a jeho okolí 200 let žily z těžby uhlí. I proto je zde ještě tolik zásob a lidé, kteří mají z minulosti s hornictvím zkušenosti se k němu vracejí. Ovšem ilegálně. Není to však věc se kterou byste se v této oblasti setkali výjimečně. Takzvané biedaszyby (šachty chudoby) se vyrojily v lesích, polích a mezi křovisky. Radnice na jim známá místa posílá policii.
Grzegorz vzhledem k tomu, že se podílí na ilegálním obchodu, odmítl prozradit své celé jméno i věk. Tvrdí, že chce využít příležitosti a slušně si vydělat. Na druhou stranu také prý pomáhá řešit energetickou krizi. Šéfem jeho skupiny je bývalý horník.
Jak to probíhá? Jáma, v níž skupina pracuje, je asi tři metry hluboká. Dva muži, kteří kopou uhlí, do ní sestupují po vyrobeném dřevěném žebříku. Grzegorz plní uhlím pytle, ty pak odnesou do auta schovaného za stromy. „Budeme tu kopat tak dlouho, dokud budeme schopni dobývat uhlí,“ řekl Grzegorz. „A pak vykopeme novou jámu,“ dodal.
A co vy? Souhlasíte s tímto řešením? Šli byste si taky takhle získané uhlí koupit?
Čerpali jsme z novinky.cz