Jejich domovem bylo podzemí. Tvořili město pod městem. Celý život se pohybovali jen v černočerné tmě tunelů, koridorů, šachet a stok největšího města USA. Lidé bez domova žili celá desetiletí v podzemí New Yorku a nikdo si jich nevšímal. V naprosté anonymitě tam vznikaly celé kolonie a slumy. Jejich klid a izolace byly navždy narušeny. Kdo za to může? Senzachtivá veřejnost.
Bezdomovectví je v USA stále velký problém. Těžko se tomu věří a kdo tam nikdy nebyl a neviděl stany bezdomovců po celých ulicích tak si to jen stěží představí. Faktem ale zůstává, že každý sto dvacátý obyvatel New Yorku žije na ulici. Každý třetí a čtvrtý bezdomovec je pak nezletilý.
Život pod New Yorkem připomíná apokalyptický filmu. Na druhou stranu na něj lidé vzpomínají jako na mnohem lepší časy než potom když byli nuceni vyjít na povrch. Čas byl odměřovaný jen odkapáváním vody, duněním vlaků projíždějících sousedním tunelem a občasným zasyčením páry v potrubí. Světlo poskytovaly pouze sirky a jediná starost byla jak se vyhnout krysám a zlým lidem. Ti jsou totiž všude.
Každopádně v minulosti Newyorčané bezdomovce spíše ignorovali. Na světlo je dostala až série investigativních článků, publikovaných z kraje osmdesátých let. V roce 1979 byla extrémně mrazivá zima a novináři se začali zajímat o osudy bezdomovců. Asi desetina tehdy oslovených lidí připustila, že je jim lépe v podzemí. Jejich „střechou nad hlavou“ jsou opuštěné i funkční tunely metra, kolektory, suché povodňové kanalizace, velké výpusti v docích.
Svět v temnotách, labyrinty chodeb, tajemná říše fungující v utajení pod nohama nevědoucích? To všechno zaujalo lidi v New Yorku mnohem více než jiné zprávy v novinách. Bylo to šokující zjištění a vyvstala řada velmi zajímavých otázek:
Žijí tam lidé trvale, aniž by po léta spatřili denní světlo? Jaká tvoří společenství? Jak řeší toaletu? Hygienu? Co krysy a potkani? Je to vše jen legenda nebo tak lidé skutečně žijí? Lidé bezdomovce dlouho přehlíželi a najednou je začali zkoumat. Co za exotický druh žije pod jejich nohama? Začali jim přezdívat Mole People – Krtčí lidé.
Příležitosti se jako jedna z prvních chopila novinářka Jennifer Tothová. Sama se vydala do newyorského metra a na základě svých expedic přinesla na světlo senzační svědectví. Nejdříve jen jako článek, poté studii a nakonec knihu The Mole People: Lidé z tunelů pod New Yorkem. Její příběhy popisují třeba Bernarda, samozvaného pána tunelů, gangy nájemných zabijáků, svérázné umělce a další. I když ne všichni všemu v knize věřili, rozhodně se stala bestsellerem.
Do podzemí se pak vydávali další a další, aby zjistili co je a není pravda a odhalili další senzace. Zlatá éra bydlení pod zemí je však pryč. Prý ještě v 70. letech žilo jen pod Manhattanem něco přes sedm tisíc lidí. V devadesátkách jich zůstávalo v méně přístupných částech podzemí jen asi polovina. Na jednu stranu se lidem bez domova dostávalo více pomoci, třeba vznikly další ubytovny. Na druhou stranu lidi z podzemí na základě zákona policisté vyháněli a roku 1997 bylo rozbouráno i poslední velké podzemní město ve vlakovém tunelu společnosti Amtrak.
Po roce 2000 už pak téma v novinách nebylo tak atraktivní a zájem o Krtčí lidi pomalu vyprchal. Opět se stali přehlíženými. Dnes žijí v podzemí New Yorku stále, ale poučeni z minulosti se tím už nikomu z povrchu nechlubí. Údajně tam nyní žijí dva až tři tisíce lidí. Ale kdoví…
Čerpali jsme z idnes.cz