Když jde o rekordy, představíme si v první řadě všechno největší, nejdelší, nejrychlejší… ale tentokrát jde o slečnu, která je nejmenší ženou v České republice. Rekord drží oficiálně teprve od konce září, ale je jí už dvaadvacet let. Proč se o rekord nepřihlásila dříve? Jednoduše ji to nenapadlo. S nápadem zjistit kolik měří nejmenší Čech přišel její kamarád. Když přišli na to, že je to 102 cm, rozhodla se, že se o zapsání rekordu pokusí. Ona totiž měří pouze 93 cm.
Nejmenší ženou v Česku je mladá vysokoškolačka Monika Šimků z Klobuk u Slaného. Oficiální certifikát Agentury Dobrý den z Pelhřimova, který prvenství dokládá, obdržela na konci září. Nikdy jí prý nenapadlo, že by mohla být v něčem rekordmankou. Dosud nejmenšího Čecha trumfla a měla přitom ještě pár centimetrů rezervu.
Když se Monika narodila, měřila pouhých 40 cm. Za její malý vzrůst může nová varianta genetické mutace, která se vyskytuje jen u třech lidí na světě. Dva z nich žijí v Česku. Důvodů proč se to stalo může být spoustu. Jedna z variant je i ta, že její otec pracoval v okolí, kde se nacházel uran. Právě z otcovy strany si tuto genetickou mutaci nese.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Do dvou let vůbec nechodila, jakmile se jí to povedlo, ze zdravotních důvodů jí to hned zakázal ortoped. Rostla velmi pomalu. „Ve školce mě kamarádky vozily v kočárku pro panenku,“ vzpomněla na útlé dětství. Přestala růst v patnácti letech, oblečení shání v dětském oddělení.
Monika řeší se svou výškou každodenní problémy, které si my zřejmě neumíme představit. Její byt je jí přizpůsoben, ačkoli dle jejích slov občas připomíná opičí dráhu. Z klik u dveří visí provázky, aby si mohla pohodlně otevřít a nezbytnou výbavou každé místnosti jsou dětské schůdky. Bez těch by nepoužila třeba umyvadlo nebo záchod, kuchyňská linka by také byla nedostižitelná.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Monika je navzdory svému postižení velice sympatická, kreativní, optimistická, příjemná a veselá slečna. Jak ale sama tvrdí, se svými vrstevníky si moc nerozumí. Lépe se cítí ve své komunitě podobně postižených lidí, kteří také podobně nahlíží na svět kolem sebe a řeší stejné problémy. „Jsem jiná, ale to může znamenat i to, že jsem výjimečná,“ zní její univerzální rada pro lidi, kteří mají tendenci se zavírat se svým trápením mezi čtyři zdi.
Čerpali jsme z novinky.cz, stream.cz