Adéla žije už pěknou řádku let v nespokojeném rutinním manželství. Každý den probíhá naprosto stejně a v momentě, kdy přijde s nějakým nápadem na výlet nebo jinou možností, jak trávit společně čas, její manžel ji vždy odmítne. Neustále sezení a lenošení doma mu vyhovuje, ale Adéla není vůbec šťastná. Chtěla by ještě něco prožít nebo si najít někoho, kdo by jí alespoň naslouchal a povídal si s ní. Zaregistruje se proto pod falešnou identitou na seznamku a nečekaně si tam najde lásku. Bohužel však ne věčnou,..
Pořád to stejné.
Každý den probíhá naprosto stejně. Přijdu z práce a mám 2 hodiny na to, abych doma uklidila, zatopila a uvařila svému manželovi jídlo, za které ve finále ani nepoděkuje a hned po jídle se odebere na gauč, ze kterého se zvedne až večer, protože se musí jít okoupat a spát. Mně se už absolutně nevěnuje a jakákoli moje snaha o společné trávení času skončí ještě dříve, než stihnu nápad vůbec vyslovit.
Nečekala jsem, že po 6 letech manželství dopadnu takto a byla jsem rozhodnuta, že jsem ještě příliš mladá na to, abych takto plýtvala svým životem. Založila jsem si proto seznamku, na které jsem doufala, že najdu nějakou spřízněnou duši, u které naleznu pochopení a časem třeba i lásku.
Krycí jméno Ala.
Stáhla jsem si Tinder, založila účet a začala prohlížet různé profily. Své skutečné jméno jsem ale raději neuváděla, protože jsem rozhodně nechtěla, aby mě tam nějakou náhodou našli manželovi nebo moji známí. Přidala jsem tam i pár fotek, avšak vyfocených z takových úhlů, že by mě na nich nepoznala ani vlastní máma.
Netrvalo to ani týden a narazila jsem na muže, který mi byl hned od začátku sympatický. Prý přišel na Tinder ze stejných důvodů jako já a proto se také skrývá za falešnou přezdívkou. Zcela jsem jej chápala a tak nám nic nebránilo v tom, abychom si spolu psali ve dne v noci, navzájem se svěřovali a prostě tu navzájem byli pro sebe.
Láska jako trám.
Díky svému tajnému společníkovi jsem se cítila skvěle. Stereotypní dny mi díky němu utíkaly, a i když jsme si psali jen pár měsíců, měla jsem pocit, jako bych jej znala věčně. Pokaždé, když mi napsal, jsem se cítila jako v sedmém nebi a i on se mi svěřil, že to má podobně. Po dvou měsících to byla láska jako trám a začali jsme uvažovat o osobní schůzce.
Domluvili jsme si datum, čas i místo a při zjištění, že od sebe bydlíme jen pár kilometrů, se mi neskutečně rozbušilo srdce. Začala jsem dny vysloveně odpočítávat jako malé dítě před Vánoci až jsme se konečně dočkala.
Den D.
Ten den jsem odešla z práce dříve, nádherně jsem se oblékla, nalíčila a zajela s autem do myčky, abych si neudělala ostudu. Během 15 minut jsem dojela na blízkém parkovišti a pomalu šla na smluvené místo – socha u kavárny na horním náměstí. Ulice byla rušná a svého “milence” jsem až do poslední chvíle neviděla. Naštěstí jej prozradila nádherná kytice vykukující zpoza sochy. Měla jsem tak čas se na chvíli zastavit a popadnou dech bez toho, aniž by mě viděl. A ještě že jsem to udělala,…. Na to, kdo na mě čekal, jsem totiž nebyla vůbec připravena.
Vykoukla jsem na něj zpoza sochy ve snaze jej mírně vyděsit, avšak nakonec jsme nadskočili oba dva. Za sochou na mě totiž čekal můj vlastní tchán! Ten tchán, který mi díval kázání o tom, jak dobrou manželkou musím být pro jeho syna, a který mi udával sebe a svoji ženu jako vzorový příklad.
A co teď?
Pár minut jsme na sebe jen neschopně zírali a nevěděli, co říct. Jak nás z našeho psaní nemohlo napadnout, že se vlastně známe? A co teď, po odhalení našich mizerných životů a těch nejsprostějších tužeb, budeme dělat? Bylo vidět, že to v hlavě každého z nás opravdu “šrotuje”. Takový trapas totiž určitě ani jeden z nás ještě v životě nezažil.
Zoufale jsme se na sebe usmáli a tak, jak jsme se mlčky sešli, jsme se i mlčky rozešli. Od té doby jsme si již nenapsali ani jednu zprávu a když se měla konat nějaká rodinná akce, předstírala jsem, že jsem nemocná a musel tam jít manžel sám. Po tom všem, co totiž vím a nyní mi už i dává smysl, nemůžu spolu s ním jen tak sedět u jednoho stolu.