Léta jsme s manželem procházeli vším možným, co si jen umíte představit, abychom měli dítě. Léčba neplodnosti, naděje, zklamání – nekonečný koloběh plný slz a otázek, jestli se to někdy podaří. Po pěti dlouhých letech jsme se konečně dočkali.
Na prahu domu
Byla jsem těhotná, a když se naše dítě narodilo, myslela jsem si, že teď nás čeká ta nejkrásnější kapitola našeho života. Byla jsem naplněná radostí, vděčností a touhou budovat společný život s naším vytouženým dítětem. Když mě manžel přivezl domů z nemocnice, měla jsem pocit, že právě vstupujeme do nové éry. Vzpomínám si na ten okamžik, kdy jsme stáli na verandě před naším domem.
Měj se?
Držela jsem naše dítě v náručí, a on se na mě podíval s výrazem, který jsem nedokázala rozluštit. Vteřinu nato mi bez jakéhokoliv varování řekl: „No, já se nechci poflakovat a připoutat se k tomuhle novému dítěti, měj se,“ a pak se otočil a odešel.
Stála jsem tam s dítětem v náručí, šokovaná a neschopná slova. Nedokázala jsem pochopit, co se právě stalo. Jak může někdo, s kým jsem sdílela tolik let života, po tom všem, co jsme společně prožili, jen tak odejít? Bez vysvětlení, bez pořádného rozloučení, prostě odešel. Najednou jsem byla sama, s dítětem, které jsme tak dlouho chtěli, a s prázdnotou v srdci, která se nedala zaplnit.
Pravda
O pár týdnů později jsem zjistila pravdu, která mě zasáhla jako rána do srdce. Můj manžel mě celé ty roky podváděl a s jinou ženou už měl tři malé dcery. Celou dobu, co jsme společně bojovali o dítě, vedl dvojí život. Ta zrada mě zničila. Když jsem se dozvěděla o jeho druhé rodině, všechno, co jsem si myslela, že vím o našem vztahu, se rozsypalo jako domeček z karet.