Andrea si našla nového přítele, Radima, se kterým byla velmi šťastná a všechno jim klapalo. Po čtvrt roce známosti a jinak dokonalého vztahu ale zjistila, že zřejmě pro ni nebude ten pravý. Proč? Celé to vlastně odhalila díky své menstruaci,…
Dostala jsem to.
Naše čtvrtroční výročí vztahu bylo ve znamení oslavy a romantiky. Po návštěvě restaurace jsme zamířili k Radimovi domů, plní očekávání večera stráveného společně. Plánovali jsme víno, film, a samozřejmě i nějaké to večerní dovádění.
Ale pak se stalo něco, co jsem opravdu nečekala. Když jsme se začali líbat a vášnivě se k sobě přibližovat, ucítila jsem, že mám najednou až nezvykle rychle a moc mokro v kalhotkách. Omluvila jsem se, že si musím jít odskočit a doufala, že to není to, co si myslím. A no, bylo… bylo to o dva dny dříve, než jsem očekávala svou menstruaci a dostala jsem to.
Raději odejdi.
To byl okamžik, který mi v první chvíli připadal trochu trapný, ale rozhodně ne neřešitelný. Bohužel, mé spodní prádlo a stehna byly zcela od krve. Rozhodla jsem se tedy otevřeně říct Radimovi, co se děje, a zda by mi půjčil oblečení a umožnil mi, abych se sprchovala. Měla jsem pocit, že to je zcela přirozená situace, kterou můžeme společně řešit.
Avšak Radimova reakce mě šokovala. Místo pochopení a podpory v jeho očích jsem viděla odpor. Řekl mi, abych se nezlobila, ale že to nepůjde. Namísto toho mi dal nějaké ubrousky, abych se utřela, a řekl mi, že by bylo lepší, kdybych odešla. Jeho reakce byla tak odmítavá, že jsem nevěděla, co říct.
SMS
Zeptala jsem se ho, proč mu to tak vadí, a jeho odpověď mě ještě více šokovala. Řekl mi, že se toho štítí a že mu to přijde nechutné. A v ten moment to byl okamžik, kdy jsem si uvědomila, že ten pravý Radim, kterého jsem si myslela, že miluji, je jen iluze.
Po tomto incidentu jsem beze slov odešla, a Radim se mi ozval až po sedmi dnech s otázkou, zda už je vše v pořádku a jestli bychom se mohli vidět. Ale já už neměla chuť pokračovat v tomto vztahu s někým, kdo mě tak odmítl v mém nejzranitelnějším okamžiku.
Váhání…
Náš konec jsem samozřejmě oplakala a během následujících měsíců jsem několikrát pochybovala o správnosti svého rozhodnutí, avšak jsem se na to podívala z opačného úhlu pohledu. Když mu vadí a štítí se přirozené krve během mých dní, jak by se pak tvářil například na porod? Mluvil o tom, že by se mnou chtěl mít děti, ale to by se jich poté taky štítil?
Miminko, když jde na svět, rozhodně není krásně čisté, voňavé a samotný porod je také něco, co rozhodně nepatří mezi na pohled ty nejkrásnější události. A co kdybych byla nemocná? To by se mě taky štítil?