Aneta studovala ekologii na vysoké škole. I když měla stálou brigádu, peníze navíc potřebovala. Vycházela jen tak tak do výplaty. Na druhou stranu si mohla dovolit nehty, řasy, kadeřnici, drahou kosmetiku a takové ty věci, bez kterých bych se případně obešla. Jenže se toho vzdát nechtěla. Jednoho dne narazila na zajímavý inzerát. Tím to začalo.
Peníze.
Peníze sice nejsou všechno ale bez nich to taky nejde. Můj studentský život byl trochu nadstandardní řekla bych, ale i když jsem měla větší výdaje, nechtěla jsem se vzdát svého komfortu. A tak jsem hledala ještě další přivýdělek nebo brigádu, kterou bych časově stíhala u školy. Jednou večer mě zaujal inzerát od pana Tomáše.
Psalo se v něm: “Koupím nošené silonky, cena 300 – 500 Kč.” O podobných fetiších jsem slyšela, ale nikdy jsem si netroufla nikomu odepsat. Nicméně 500 korun jen za to, že nosím silonky a pak mu je pošlu? Zvědavost byla silnější. Napsala jsem mu rovnou soukromou zprávu. Očividně jsem nebyla sama, pod příspěvkem bylo více jak 50 komentujících žen.
Dohoda.
Pan Tomáš se ozval ještě ten večer. Byl rád, že jsem ho kontaktovala. Ptala jsem se na podrobnosti, protože jsem s podobným obchodem neměla zkušenosti. Vše mi vysvětlit. Stačí, když budu zhruba týden nosit silonové ponožky, až budou zapáchat, domluvíme se na poslání poštou. Peníze mi pošle předem na účet. Tak to by šlo, řekla jsem si. Na tom není nic zas až tak divného.
Dále jsme si domluvili pár fotek z nošení, třeba z procházky nebo z domu, ze cvičení, z kola. S fotkami nohou v silonkách nemám problém. A tak jsme se dohodli a já šla najít své silonky. Dlouho jsem je neměla na sobě, takže jsem musela pořádně hledat. Normálně je moc nenosím, spíš výjimečně.
Další etapa.
Občas jsem Tomášovi poslala fotku silonek a napsala jsem mu, co jsem ten den dělala. A po týdnu jsme se dohodli na odeslání. Všechno proběhlo jak mělo, dostala jsem peníze a šla s balíčkem na poštu. Byl velmi rád za spolupráci a pochvaloval si, jak mu moje silonky “voní”. Ani ne za týden mi napsal znova, jestli si dáme ještě jedno kolo. Souhlasila jsem a celé se to zopakovalo.
Za pár drobností navíc jsem dostala dokonce ještě dvakrát tolik peněz, Tomáš byl nadšený a já také. Psali jsme si i o běžných věcech a čím dál častěji. Ve zprávách byl velmi příjemný a milý. Občas jsme si poslali hlasovou zprávu, ale věk jsem mu odhadnout nedokázala.
Schůzka.
Byl to pro mě velmi snadný přivýdělek a vždycky jsme se nějak domluvili. Po pár týdnech komunikace jsem souhlasila s videohovorem a Tomáš byl na můj vkus velmi sympatický asi tak čtyřicátník. Vše bylo v rámci výdělku, takže i hovor mi dopředu dobře zaplatil. Chtěl jen vidět mě a moje nohy se silonkami “naživo”. I když jen přes kameru na mobilu.
Občas se ve mě pralo svědomí, zda je tahle komunikace bezpečná, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by to tak nebylo. Pak jsme si dokonce domluvili osobní setkání. Ne, nejsem blázen. Setkali jsme se v dopoledních hodinách v jednom obchodním domě a vzala jsem s sebou kamaráda. Ten nás z dálky pozoroval a kdyby se mi cokoli nezdálo, byli jsme domluveni na signálu a on zakročí.
Přátelství?
Po hodině povídání jsem úplně zapomněla, že je někde poblíž můj kamarád. S Tomášem jsme probrali všechno možné a jelikož jsme měli podobné názory, dost jsme si rozuměli. Osobní setkání mi také zaplatil a to navíc velmi štědře.
A tak se potkáváme dodnes. Jednou měsíčně mu předám nošené silonky, mezitím si voláme a povídáme o všem možném. Nikdy bych nevěřila, že by se mi tohle mohlo stát. Našla jsem si nového kamaráda, i když o dost staršího. A navíc si tím i vydělávám. Všechno je jen v rámci přátelské roviny, nikdy