Blažena měla děti velmi mladá a nepřipravená. S přítelem Marianem spolu chodili teprve rok, oba byli na střední škole, když zjistila, že je těhotná s dvojčaty. Marian ji přemluvil, aby si děti nechala a slíbil, že se o ně postará, aby ona mohla pokračovat na vysokou školu. Bohužel slib nesplnil a Růžena je teď nešťastná.
Marian byl moje velká láska, byl to nejhezčí kluk na škole a já jsem si připadala neskutečně šťastná, že si vybral zrovna mě. Když jsme byli spolu, připadala jsem si jako hvězda. Často mi stačilo jen vedle něj sedět u něj v pokoji, zatímco hrál videohry. Byla jsem velmi nezkušená a o sexu jsem toho příliš nevěděla. Marian mě přesvědčil, že kondomy používat nemusíme, jelikož vždy stihne včas soulož přerušit a já mu věřila. Na to jsem ošklivě doplatila.
Když jsme spolu byli rok, otěhotněla jsem. Bylo mi teprve 18 a hned jsem věděla, že chci jít na potrat. Marian byl však z miminka nadšený a při představě, že bych si ho nenechala byl hrozně nešťastný. Řekl to i svým rodičům, kteří se okamžitě spojili s těmi mými a společně mě přesvědčili, že si musím dítě nechat. Naši mi dokonce řekli, že pokud to neudělám, vyhodí mě z domu. Přišlo mi, že nemám na vybranou.
Dvojitá radost?
Zjistili jsme, že čekáme dvojčata. V naší ani Marianově rodině žádná nejsou, takže nadšení bylo dvojnásobné. Dostávali jsme spousty dárečků, neustále mi chtěli všichni radit co mám dělat, fotit si mě a sahat mi na bříško. Bylo mi z toho nepříjemně, navíc jsem měla těžké těhotenství a propadla úzkostem. Všichni mi tvrdili, že to bude lepší a lepší, já už jsem však nevěděla, čemu věřit.
Když se děti narodily, měla jsem radost, že se moje tělo vrátí do normálu. To se bohužel nestalo, jelikož jsem měla velké komplikace a ještě rok po porodu trpím bolestmi. Do chlapečků jsem se hned zamilovala, péče o ně mi však vůbec nešla a já se trápila každým dnem víc.
Marian nedodržel svoje sliby, celé dny trávil v práci nebo u počítače. Když už si kluky na chvíli vzal, uměl to s nimi skvěle, ale vyhýbal se rodičovství jako čert kříži. Často mě nechal doma samotnou celý víkend, protože se rozhodl jet s kamarády na výlet. Nemůžu studovat, pracovat, ani chodit ven, cítím se jako za mřížemi.
Útěk z vězení
Děti jsem nechtěla a lituji toho, že jsem podlehla přemlouvání ostatních. Jsem ráda, že jsou tady, ale radši bych byla třeba jejich teta. Mám moc velké bolesti a jsem moc unavená na to, abych se o ně dobře starala. Nikdo z rodiny není ochotný pomoci, přesto, že o vnoučátka tak stáli.
Rozhodla jsem, že od rodiny odejdu. Kluci mi budou chybět, miluju je. Budu ráda posílat alimenty, ale starat se o děti už nikdy nechci. Beze mě jim bude všem líp. Mám domluvenou práci na druhé straně republiky, přihlásila jsem se na dálkové studium a našla si byt. Každým dnem zmizím a snad konečně najdu klid.