Dominika žila životem, který by mohl být popsán jako dvojitý. Na první pohled byla mladá žena se stabilními pracemi a normálním životem. Ale její život z pohledu vztahů byl mnohem složitější, než by se mohlo zdát. Chodila totiž se dvěma muži zároveň takovým způsobem, který si myslela, že je naprosto neprůstřelný,… až do jednoho dne.
Po – Pá
Od pondělí do pátku jsem byla ve vztahu s Petrem, mužem, který bydlel nedaleko mě. Společně jsme sdíleli každodenní radosti i starosti, jezdili jsme jedním autem do práce, protože jsme to od sebe měli jen pár metrů a trávili jsme zkrátka spoustu času spolu.
I když jsme každý měl vlastní byt, spíše jsme u sebe tak nějak na střídačku přespávali, abychom nebyli sami. Prostě jsme se milovali a chtěli spolu být cop nejvíce. Až tedy kromě víkendů, kdy jsem odjížděla “k rodičům, abych se mohla o ně postarat”.
Pá – Ne
Nicméně, v pátek večer bylo všechno jinak. Jako bych se proměnila. Sbalila jsem si po práci tašku, našla svůj obvyklý vlak a vydala jsem se autem na nádraží. Zamkla jsem jej na svém osvědčeném hlídaném parkovišti a šla si koupit lístek. Nasedla jsem do vlaku a zhruba o hodinu později jsem již byla 100 kilometrů daleko. A tam na ni nečekal on, Jakub.
Jakub,.. muž, který se stal mým partnerem na dálku. Náš vztah byl plný dobrodružství, romantiky a vzrušení. Však to znáte, takové to “zakázané ovoce”. Trávili jsme spolu víkendy, procházeli se ulicemi neznámých měst, objevovali nová místa a společně užívali všech výhod, které měla láska na dálku. Vždy jsme si měli co říci, moc jsme si chyběli a vzrušení by se mezi námi dalo krájet.
Střet
Tento dvojitý život však nebyl jen tak. Musela jsem si dávat pozor, aby se tyto dva světy nikdy nestřetly… což ale ne vždy člověk ovlivní. Oba partneři měli svá očekávání a zároveň i omezení. Byla to neustálá rovnováha, která vyžadovala značnou dávku organizace a plánování. Až do jednoho dne.
V neděli večer, než jsem odjížděla zpět k Petrovi, my Jakub řekl, že má pro mě malé překvapení, ale že to zjistím až později. Jelikož jsem ale měla již naspěch, jen jsem mu poděkovala, že si mě tak hýčká a s polibkem na rozloučenou jsem odešla na vlak. V pondělí ráno na mě však čekal šok.
Šok
Jako každé pondělí jsem dojela do práce autem spolu s Petrem, popřála mu úspěšný den v práci a políbila ho na rozloučenou. Vešla jsem do své príce a již cestou jsem viděla, že je něco jinak. Po chodbách se věšely nové plakáty o spolupráci, změnily se i naše propagační paravany v místostech a vypadalo to, jako by naše firma navázala nějaké zajímavé a velmi výhodné partnerství. Takto dobře to tu již dlouho nevypadalo. To pravé překvapení na mě však čekalo, když jsem vstoupila do své kanceláře.
Stál tam Jakub. Měl na sobě oblek, v ruce květiny a usmíval se. “Tak jsem tě přišel pozdravit. Vypadá to totiž, že se tu nějakou dobu zdržím,” řekl a políbil mě. “Vyslali mě jako zástupce ředitele naší firmy, abych dohlídl na navázání spolupráce… No řekněme, že po tom, co jsi mi řekla, kde pracuješ, jsem se prosadil o to, aby zvolili právě vás,… a já ti mohl být na blízku.”
V ten moment jsem stála jako opařená a nevěděla, co dělat. Jak se tohle vůbec mohlo stát? Neřekla jsem mu přesnou pobočku, ve které pracuji. Jak mě dokázal najít? A co teď budu dělat? Moji dva partneři v jednom městě? Jako by se vyplnila má největší noční můra. Jak tohle vyřeším? To se snad budu muset jednoho vzdát? Jsem v koncích.