Ingrid nastoupila minulý rok na vysokou školu, kde konečně začala žít beze studu podle svého. Na koleji se jí nelíbilo a tak si domluvila se rozhodla, že si najde studentský byt. Narazila na další studentku Markétu, která také sháněla bydlení, a společně si pronajali dvoupokojový byteček. Ze začátku si skvěle rozuměly, Markéta byla přátelská a vstřícná. Postupně se však nálada v bytě začínala zhoršovat a Ingrid tušila proč.
Vysoká škola byla přesně taková, jakou jsem si ji představovala. Chodila jsem na takové přednášky, které mě opravdu zajímaly, a po večerech tancovat do klubů. Občas jsem se seznámila s nějakou sympatickou slečnou a vzala ji k sobě na byt. Všechno klapalo, až na náladu mojí spolubydlící. Markéta byla ze začátku skvělá kamarádka, postupem času ale začala být uzavřenější a protivnější, hlavně když jsem měla dámskou návštěvu. Jednoho dne už jsem to nevydržela a rozhodla se, že to rozseknu.
Ledová královna
Nálada v bytě se ten den dala krájet. Já jsem však chtěla zůstat v klidu a s Markétou si jen promluvit. Když jsem za ní přišla s tím, že bych byla ráda, aby to mezi námi bylo jako dřív, byla velmi chladná. Řekla mi, že jí vadí, že si na byt tahám holky, jelikož je z křesťanské rodiny, a takové chování je v její komunitě nepřípustné. Poprosila mě, zda bych se se svými návštěvami mohla vyhýbat společným prostorům, a nejlépe, kdybych omezila přespávačky úplně. Byla jsem v šoku.
V životě by mě nenapadlo, že v jednadvacátém století bude někdo řešit, koho si beru z klubu domů. Ve společných prostorách jsem nikdy nic nevyváděla, ale občas, když jsem si s někým extrémně rozuměla, uvařily jsme si ráno snídani nebo si pustily v obýváku film.
Slíbila jsem ale Markétě, že se to pokusím omezit, a budu trávit víc času ve svém pokoji. Také po mě chtěla, abych ze společných prostor uklidila vlaječky, které jsem si tam pověsila. To mi bylo hrozně líto, ale udělala jsem to, a doufala, že naše přátelství bude zase jako dřív. Bohužel jsem se pletla.
Zpátky v čase
Pár dní na to jsem se u nás v chodbě loučila s jednou návštěvou, když Markéta zrovna vylezla z pokoje. Jakmile nás uviděla, zbledla, zalezla zpátky a zabouchla za sebou dveře. Jakmile slečna odešla, Markéta po mě začala štěkat, že nerespektuji, na čem jsme se domluvily, a že bychom spolu možná bydlet neměly.
Chvíli jsme se dohadovaly ale nakonec jsem jí řekla, že jí nechám čas na promyšlení, a pokud bude chtít, tak odejdu. Už jsem si začínala balit věci, když v tom jsem viděla ve dveřích pokoje Markétu, celou ubrečenou.
V slzách se mi svěřila, že jí ve skutečnosti vůbec nevadí, že si domů vodím milenky. Chtěla tím jen zakrýt, že na mě žárlila – prý se do mě totiž zamilovala! Dlouho to nechtěla přiznat ani sama sobě, ale teď se bála, že odejdu a nebude mít šanci se mi omluvit a vše mi vysvětlit.
Nevěděla jsem, co na to říct. Markéta se mi velmi líbila, ale její chování mě hodně ranilo. Společně jsme si pobrečely a rozhodly se, že tomu dáme nějaký čas a potom si dáme pořádné rande. Vážný vztah jsem ještě nikdy neměla, takže je to pro mě taky strašidelné. Myslím ale, že to mezi námi opravdu může vyjít!