Před pár měsíci jsem se začala scházet s jedním klukem. Na začátku všechno vypadalo skvěle, trávili jsme spolu hodně času, smáli se a poznávali jeden druhého. Byla jsem plná naděje, že by z toho mohlo být něco víc, něco hlubšího. Postupně jsem si k němu začala vytvářet silnější city a doufala, že on to cítí stejně.
Vztah? Ne.
Jednoho dne, když jsme se zase setkali, se na mě podíval vážným pohledem. Řekl mi, že si myslí, že ještě není připravený na vážný vztah. Byla jsem zklamaná, ale zároveň jsem chápala, že každý má svůj čas a že se nedá nic uspěchat. Myslela jsem si, že možná potřebuje čas, aby si věci ujasnil, aby se mohl zamyslet nad tím, co skutečně chce.
Jenže o pár dní později přišla zpráva, která mě zasáhla. Na svůj Facebook přidal status, že má přítelkyni, která čeká dítě. Byl v popisku jejich společné fotky nadšený, mluvil o tom, jak jsou spolu šťastní a jak všechno klape.
Zkušenost.
Je to přitom jen pár dní od chvíle, kdy jsme si spolu povídali o tom, jak ještě není připraven na vážný vztah a teď? Vážně spolu čekají v listopadu miminko?… Nevím, co se stalo. Možná jsem pro něj nebyla ta pravá, možná to prostě nebyl ten správný čas pro nás dva. A nebo to byl prostě jen d*vkař, který se během těhotenství své partnerky rozhodl ukájet jinde.
Bolelo mě to a byla jsem naštvaná,… rozhodla jsem se ale, že to přijmu jako cennou zkušenost. Život nám někdy přinese zklamání, ale zároveň nás učí, že každý konec je začátkem něčeho nového.