Byl to den, na který jsem se těšila celé měsíce – naše svatba. Všechno probíhalo podle plánu, obřad byl nádherný, hosté se bavili a já se cítila jako v pohádce. Šaty, květiny, atmosféra – všechno bylo přesně tak, jak jsem si to představovala. Až do chvíle, kdy jsem si uvědomila, že můj manžel zmizel.
“Sestra”
Zpočátku jsem tomu nevěnovala moc pozornosti. V tak rušném dni je snadné se na chvilku ztratit z dohledu. Jenže když uběhlo třicet minut a já ho pořád neviděla, začala jsem mít divný pocit. Kde mohl být? Procházela jsem mezi hosty, ptala se jeho přátel a rodiny, ale nikdo nevěděl, kde je. Všichni mě uklidňovali, že si určitě jen potřebuje na chvíli odpočinout, ale něco mi říkalo, že je to jiné.
Nakonec jsem se rozhodla, že se podívám ven. Vyšla jsem na parkoviště a tam jsem ho uviděla. Stál u auta, v náručí měl ženu a líbal ji. V tu chvíli jako by se celý svět zastavil. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Tou ženou byla jeho „sestra“ – alespoň tak mi ji vždycky představoval. Říkal, že mají blízký vztah, a já tomu nikdy nepřikládala větší význam. Věřila jsem mu, vždyť proč bych neměla?
Konec dřív než začátek
Ale teď jsem stála na parkovišti, v bílých svatebních šatech, a sledovala svého nového manžela, jak líbá jinou ženu. Pocit zrady a šoku mě doslova ochromil. Jak mohl? A zrovna dnes, v náš svatební den?
Když si všiml, že tam stojím, rychle se odtáhl a začal něco vysvětlovat, ale slova ke mně sotva doléhala. Najednou mi bylo jasné, že tahle žena není jeho sestra – nikdy nebyla. Celou dobu mě klamal. Všechny ty příběhy o jejich blízkém vztahu, všechny ty chvíle, kdy jsem přemýšlela, proč jsou si tak blízcí, najednou zapadly do jediné drtivé pravdy.
Cítila jsem, jak se ve mně něco zlomilo. V ten okamžik se všechny mé sny o šťastném manželství, o společné budoucnosti, o životě s ním rozplynuly. Byla jsem na pokraji slz, ale víc než smutek mě pohltila zlost a hluboký pocit zrady. Vrátila jsem se zpátky na svatbu, aniž bych řekla jediné slovo a věděla jsem, že tímhle všechno končí dřív, než to vůbec začalo.