Jana je krásná mladá dospělá žena, která umí upoutat mužskou pozornost nejenom svým vzhledem, ale i charismatickou a milou povahou. A možná právě díky tomu se jí v životě objevila nečekaná láska, díky které nastaly jen samé problémy. Když se totiž do vás někdo zamiluje a není to oboustranné, tak to málo kdy dopadne dobře…
Zamilování.
Před několika lety jsem začala pracovat na novém místě a právě tam jsem se seznámila s Petrem, mým kolegou, který neblaze změnil můj život. Na první pohled byl Petr sympatický, vtipný chlap a brzy jsme začali trávit více času spolu, jak to na novém pracovišti bývá. Chodili jsme společně na oběd, smáli se a měli jsme spoustu společných zájmů. Bylo to přátelství, kterého jsem si velmi cenila.
Avšak po nějakém čase mi Petr začal dávat najevo, že cítí něco víc než jen přátelství. Právě on mi jednoho dne přiznal, že je do mě zamilovaný a že by se mnou chtěl chodit. Byla to pro mě chvíle, kdy jsem nevěděla, jak reagovat. Upřímně jsem si ho oblíbila jako kamaráda, ale romantický vztah jsem si s ním nedokázala představit.
Milé a děsivé.
Snažila jsem se mu to co nejdříve a co nejsympatičtěji vysvětlit. Slušně jsem mu řekla, že nemám zájem o romantický vztah s ním a věřila jsem, že po tomto rozhovoru se vztah mezi námi vrátí do normálu, a budeme pokračovat jako přátelé… mýlila jsem se.
Petr se nevzdal. Místo toho začal dělat různá romantická gesta. Na mé narozeniny mi upekla dort, psal mi krásné zprávy a v práci na můj pracovní stůl každý den přinášel květiny. Bylo to milé, ale zároveň to začalo být trochu děsivé. Cítila jsem se, jako bych byla středem jeho pozornosti a pociťovala jsem, jak to ovlivnilo naši pracovní atmosféru.
Zadaná!
Tou dobou jsem se však scházela s jiným mužem, což Petr nevěděl. Ano, byli jsme kamarádi, ale ne na takové úrovni, abych se mu svěřovala se svými románky. Navíc, když je mnou posedlí… a to natolik, že si toho začalo všímat celé naše oddělení.
Petrova fixace na mě začala být stále více invazivní. Fotil si mě v práci, sledoval, co dělám, a neustále se pokoušel být poblíž mě. Už to začalo být přes čáru. Rozhodla jsem se proto, že mu musím říct pravdu. Slušně jsem mu řekla, že jsem zadaná a že by na mě měl jako na potencionální přítelkyni zapomenout.
Ignorace?
Navrhla jsem ale, abychom zůstali přáteli, ale bez romantických ambicí. Přeci jen jsem si ho stále cenila jako kamaráda. Od té doby se ale věci změnily. Petr mě začal ignorovat, pomlouvat a veřejně mě kritizovat. A jelikož pracujeme na stejném oddělení, dělá to situaci ještě více nepříjemnou.
Navíc jsem se dozvěděla, že se Petr pokouší komunikovat se všemi, kteří mě znají, a neustále se o mně zajímá. Tak proč se ale nebaví se mnou? Běžnou komunikaci jsem mu přeci nezakázala. Vůbec nevím, co v této situaci mám dělat.