Jaromír nikdy nepatřil mezi svalnaté typy a měl postavu typického mladého klučiny, který sedí celé dny jen za počítačem. Jeho otec se tak rozhodl, že bude nejlepší jej přihlásit na nějaký ten kontaktní sport, aby více zmužněl. To ale ještě nevěděl, jak se to celé díky tomu vyvine.
MMA
Můj otec nikdy moc nechápal můj přehnaný zájem o počítače a videohry. Viděl v tom jen to, že sedím doma, nic nedělám a ztrácím jen čas místo toho, abych byl venku s kamarády, něco zažíval a případně i nabaloval holky, tak jak to v mém věku prý sám dělával.
Nechápal, že i hraním se dají vydělávat peníze a seznamovat se s lidmi, takže tyto mé argumenty, že žiji normální život, akorát jen skrze internet, nebral vážně. Jednoho dne tak přišel do mého pokoje s přihláškou na MMA. Prý aby se ze mě stal pořádný muž, nabral nějaké svaly, dokázal se ubránit a více zabodoval ve světě žen.
Tak fajn…
Na žádný sport jsem chodit nechtěl. Bohatě mi stačili pravidelné procházky se psem, ale po vyhrožování, že mi počítač zničí, jsem neměl na vybranou. Přihlášku jsem proto vyplnil a slíbil mu, že to alespoň vyzkouším.
Asi o týden později mě čekala první hodina. Byla to spíše taková ta seznamovací, kde jsem poznal další lidi podobně v mém věku, kteří se rozhodli pro MMA. Všichni ale vypadali, jako by již nějakou dobu pečlivě cvičili a hlavně že vědí, co chtějí. To se o mě říci nedalo. Nicméně už první hodinu jsme začali probírat základy a mě to kupodivu začalo bavit.
Souboj.
I když mi to ze začátku moc nešlo, jistým způsobem mě to bavilo. Avšak jen do doby, než jsem si nedal svůj oficiálně první menší souboj, díky kterému jsem si zažil opravdový trapas.
Trenér nás rozdělil do dvojic a postupně si nás volal, abychom si vyzkoušeli na žíněnkách proti sobě základy a techniky, které jsme se během prvních dvou měsíců tréninků naučili. Vypadalo to spíše vtipně než profesionálně a většinu času všichni trávili na zemi zalehnutí, ale prý i to se počítá.
Tobě stojí?!
Po chvilce přišla řada na mě a mého parťáka. Byli jsme podobně vysocí i stavění, jen jeho bůh obdaroval větším množstvím svalové hmoty. Nebylo proto divu, že mě během okamžiku dostal na zem, kde jsme strávili většinu času našeho zápasu.
Vzájemně jsme se přehazovali, zalehávali, blokovali, drželi, třeli,… tělo na tělo, já v tričku a on bez něj. Až jsem cítil, jak ve mně stoupá vzrušení a začínám se potit i díky něčemu jinému, než jen námahou z boje. Jenže pak to začalo být i vidět. Trenér nám odmávnul konec a můj protivník se ze mě vymotal. “Tobě stojí? No fakt, tobě stojí!” začal se hlasitě smát a díval se mi do rozkroku, na kterém se projevila naše těsná blízkost.
Je konec.
Běžel jsem do šatny a rukama si zakrýval klín. Takový trapas,.. a musel se stát zrovna mně. A bohužel jsem měl tu smůlu, že to slyšeli naprosto všichni přítomní včetně trenéra, který dal hned první den najevo svůj postoj ke gayům. Nebylo proto divu, že si mého otce vzal bokem a celou tuto nešťastnou příhodu mu vylíčil.
Otec se vrátil k autu celý rudý vzteky. Ani na mě nekřičel, jen mlčel a až před domem, kde mě vysazoval, aby mohl zaparkovat do garáže, se zmohl na pár slov. “Velmi jsem se v tobě spletl a zklamal,… a jestli je to s tebou pravda, tak jsme spolu skončili,” dořekl a já zabouchl dveře a odešel k sobě do pokoje.
Je pravda, že jsem se nikdy po holkách nedíval, jenže já jsem se nedíval nikdy po nikom. Zajímali mě dosud jen hry a počítače. Dokonce jsem ani tolik nemasturboval, jak by se asi od kluka v mém věku a bez holky očekávalo. Jenže co mám teď dělat? Jak to mám otci vysvětlit? Sám si nejsem svojí orientací jistý, tak co mu mám říct? Jsem zcela bezradný.