Život Jiřího se momentálně točí kolem intenzivního zamilování do dívky, která je od něj poměrně daleko. Jeho emoce jsou opravdu silné, a někdy je těžké se s nimi vypořádat. Cítím k ní to, co ještě k žádné jiné, ale místo radosti pociťuje velmi často spíše smutek. Jak dlouho to vydrží?
Alespoň ta vůně…
Zamiloval jsem se do ní a to naprosto bezhlavě. Je to tak neuvěřitelná spojitost, když jsme spolu, kterou nedokážu popsat… Chtěli bychom spolu trávit každou možnou chvilku, ale bydlení na větší vzdálenost to komplikuje. Setkáváme se jen o víkendech, a to také ne vždycky. Když pak přichází nedělní rozloučení, jsou to chvíle plné smutku a těžkých emocí.
Náš vzájemný cit je hluboký, a to následně způsobuje mnoho problémů. Zamilování mě ovládá natolik, že se nemohu soustředit na práci během dne. Moje myšlenky jsou neustále u ní. Jak se víkend blíží, vzrůstá moje netrpělivost a nemůžu se dočkat, až ji uvidím. Snažím se vytvářet si iluzi, že je blízko, proto spím na její straně postele a čichám si k jejím věcem, abych cítil její vůni.
Stěhování?
Ani přes noc to neustává. Někdy se mi stane, že pláču. Moje emoce jsou tak silné, že nevím, jak s nimi naložit. Zároveň však mám strach, jestli tohle náš vztah vydrží. Ví, že se trápím, a já naopak vím, že ona to má naprosto stejně. Snažím se to proto skrývat, abych ji nezatížil ještě více svými emocemi.
Jenže mám pocit, že tohle trápení nemůže trvat navěky. Sním o tom, že bychom spolu jednou bydleli, ale zatím je to jen vzdálená myšlenka. Každý víkend s ní je pro mě zvláštní a důležitý okamžik, jenže jak dlouho může člověk takovéto přežívání praktikovat? Dokonce jsem už i zvažoval, že prodám svůj dům najdu si práci někde u ní a spolu si najdeme i nějaký podnájem, nebo snad mohu chtít něco takového po ní?