Byl krásný slunečný den, když Jirka vzpomínal na všechny ty šťastné chvíle, které strávil se svou snoubenkou Tamarou a jejich malým synem. Měl pocit, že jejich rodina je dokonalá, že našel tu pravou a že jejich vztah je postavený na vzájemné důvěře a lásce. Jenže v posledních týdnech se něco změnilo.
Něco je jinak.
Tamara začala být tajemná. Telefon, který dříve ležel volně na stole, byl najednou neustále zamčený. Když jsem něco navrhl na večer, častokrát odvětila, že má nečekanou práci, a domů se vracela později a později. Její chování se změnilo – stala se odtažitou a nedostupnou. Honilo se mi hlavou mnoho otázek, ale žádná odpověď mi nedávala smysl. Bylo to jako temný mrak, který se pomalu snášel nad jejich rodinou.
Jednoho pátečního večera přišla Tamara s oznámením, že musí na víkend pracovně odjet. Prý se jedná o důležitou akci, která se koná asi 250 km od domova, a že bude přespávat v motelu. Připadalo mi to divné. Dříve mi vždycky řekla, kam přesně jede a proč. Tentokrát však byla vágní, jakoby chtěla něco skrýt.
Telefonát
Podezření mě začalo tížit jako balvan. Celý víkend jsem přemýšlel, co se děje, a nebyl jsem schopen se uklidnit. Rozhodl jsem se jednat. V noci, kdy by Tamara měla být už dávno v posteli a spát v pohodlí údajného motelu, vzal telefon a zavolal na recepci, aby jej přepojili do pokoje Tamary. Bylo kolem jedné hodiny ráno, a měl jsem pocit, že když zjistím pravdu, uleví se mi.
Telefon na druhém konci zvedl nějaký muž. „Tamaro?“ zeptal jsem se nejistě. „Ne, tady Pavel,“ odpověděl mužský hlas, který jsem najednou poznal…
V tu chvíli se mi svět zhroutil. Nejenže Tamara nebyla sama v noci na pokoji, ale s ní byl i můj vlastní bratr. Hlavou mi problesklo tisíc myšlenek, žádná však nedokázala vysvětlit, proč a jak se to stalo. Pocit zrady byl hluboký a nesnesitelný… Proč si vybrala právě ho?