Kamil je již dospělý, ale stále se srovnává se svými traumaty z dětství. Ta pramení především ve velmi špatném mužském vzoru, v podání jeho dědy. Kamilův děda je neuvěřitelný tyran pro celou rodinu, ale vzhledem k manipulaci a agresivitě se ho téměř celá rodina bojí nikdo není schopen zasáhnout.
Agresivita i před malými vnoučaty.
Už jako malý jsem měl s dědou velký problém. Byl to agresivní člověk, který se choval hrozně k babičce i všem vnoučatům. Jako děti jsme se ho všechna vnoučata velmi bály a vždy se celá rodina včetně našich rodičů a babičky snažila mu ve všem vyhovět, aby nebyl nějaký problém. Jakmile se stalo cokoliv, co mu nehrálo do not, bylo obrovské zle. Trestal nás.
Nás jako děti si sice nedovolil napadnout fyzicky, ale řvaní a nespravedlivé trestání bylo na denním pořádku a nikdo, ani naši rodiče s tím nic neudělali. Všichni se ho nejspíš báli. Příčí se mi i oslovení děda, protože tím pro mě tento člověk nikdy nebyl. Nejvíce trápil naši babičku, která byla a je nejhodnějším člověkem na světě. Pro nás vnoučata a své dcery udělala první poslední. Ale jakmile se do něčeho vložil on, bylo vždy jen zle.
Vyhledávání zbytečných konfliktů
Stačilo ohřát jídlo na teplotu, která mu nevyhovovala a už letěl talíř směrem k televizi. Ubrečená babička se vždy beze slov sebrala a šla mu připravit jiné jídlo. Nepořádek po něm samozřejmě vždy uklidila. Stejně to fungovalo, když mu uvařené jídlo nechutnalo. Stačilo jakkoliv se zpříčit jeho názoru nebo tomu, co zrovna chtěl dělat a bylo obrovské zle. On jako člověk měl vždy s někým problémy a vždy měl nějakého “nepřítele” se kterým se zrovna nebavil. A dost hojně na toho člověka nadával a všude ho pomlouval.
Situace se v průběhu let stupňovaly. Nacházeli jsme například babičku plačící v koupelně s přetrhanými řetízky, kdy jí napadl v kuchyni, už ani nevím za co. Nebo v jiné situaci, kdy babičce při napadení rozbil brýle. Bohužel byla babička už tak zničená jeho manipulacemi a agresivním chováním, že jako týraná žena se mu nedokázala bránit. Jediný kdo se mu v téhle rodině postavil byl můj otec, se kterým samozřejmě okamžitě přerušil styky.
Záchrana
Druhý kdo se tomuto odpornému člověku postavil jsem byl já a bylo to to nejlepší, co jsem v této situaci mohl udělat. První krok byl, dostat od něj babičku pryč, což byla velmi náročná akce, ale nakonec se nám to podařilo. Po posledním napadení, kdy ten člověk vyhrožoval babičce, že jí zabije baseballovou pálkou, jsme prostě začali jednat. Babičku jsme od něj odstěhovali a už jsme ji nikdy nedovolili vrátit se zpět.
Já jsem s ním přerušil kontakty po tom, co se mu nelíbilo, že mi nemůže organizovat můj život. Bylo zvykem, že on přijede, vyhlásí co se bude dělat a všichni se museli podvolit. Nezajímalo ho, že má člověk třeba nějaké plány. Já ani moje žena jsme se tomuto režimu nepodvolili. Samozřejmě jsem mu trnem v oku a všude chodí a pomlouvá mě, jak moc jsem mu ublížil. Nicméně pro mě to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, a styky s takovým lidským odpadem již nikdy nechci obnovovat.