Jak se říká, každý z nás má nějaké ty kostlivce ve skříni, protože prostě nikdo z nás není dokonalý. Ať už se jedná o již dávno promlčené události, nebo aktuální trapné tajnosti, každý z nás má nějaké to své tajemství právo. Horší však je, když se o tom omylem někdo dozví a nedej bože to začne používat proti vám. Své by vám o tom mohl říci Kamil, kterému se díky neopatrnosti proměnil život v peklo.
Sám doma.
Díky prohozeným směnám s kolegou jsem každý čtvrtek ráno sám doma. Do práce odjíždím až kolem 2 odpoledne a tou dobou je moje přítelkyně v práci a náš syn ve škole. Rozhodl jsem se proto, že právě tuto dobu budu věnovat nějakému svému koníčku. Tak jsem začal hledat, co mě bude opravdu bavit,… a našel jsem.
Jelikož jsem policista, chodíval jsem do posilovny, na střelnici nebo běhat, abych si udržoval nějakou tu formu. Nijak extra mě to však nenaplňovalo, děla jsem to z povinnosti, nudil jsem se a spíše sem pozoroval lidi kolem sebe. Při jednom ranním běhání se to však změnilo. Uviděl jsem totiž zajímavý plakát. Drag queen show?
Začalo to jako zvědavost…
Na první pohled mě plakát upoutal a začal jsem si prohlížet extra nalíčené muže. Bylo to pro mě něco tak bizarního a až na hraně, že jsem se tomu spíše jen zasmál a pokračoval v běhání. O pár kilometrů dál jsem se ale přistihl, že nad tím nejenom uvažuji jako nad zajímavou podívanou, ale i jako nad zkušeností! Začal jsem si totiž představovat sám sebe, jak bych mohl jako Drag queen vypadat.
Zrychlil jsem tempo a doběhl domů. Otevřel jsem počítač a začal si o tom vyhledávat něco víc. Najednou bylo 12 hodin a já měl vytvořenou soukromou složku na ploše se staženými obrázky, připraven vyzkoušet něco nového. Ve zbylých dvou hodinách jsem nakoukl přítelkyni do skříně a začal si zkoušet její věci. Všechno mi bylo pochopitelně těsné, ale v hlavě se mi formoval jasný obrázek toho, jak bych chtěl vypadat.
Týden za týdnem.
Jak šel čas, můj nový koníček mě pohlcoval více a více. Každý čtvrtek ráno jsem vstal brzy, brouzdal po internetových obchodech, co krásného bych si na sebe mohl koupit a začal se líčit. Sehnal jsem si nejenom dokonalou paruku, ale i boty na podpatku a krásné šaty v mé velikosti.
Fotil jsem se, natáčel videa a vytvářel si svůj vlastní tajný Drag queen svět, o kterém jsem nemohl říci nikomu, s výjimkou ostatních “Queen” chlapů, k jejichž tajné skupině jsem se přidal. Právě tam jsem sdílely svoji tvorbu a i životní příběhy, co nás k tomuto netradičnímu koníčku vedlo. Trávil jsem s nimi čas opravdu rád.
Co to děláš, tati?!
Asi o rok a půl později, co jsem s celým svým tajným druhým životem začal, se to stalo,.. To, z čeho jsem měl vždy tu největší hrůzu – že to někdo zjistí. Ve čtvrtek ráno jsem vstal, pustil si hudbu, začal se líčit a oblékat. Nevšiml jsem si však, že nejsem doma sám,..
“Tati?! Co to proboha děláš?!” vyvedl mě z omylu hlas mého syna v momentu, kdy jsem se již nalíčený soukal do šatů. Nadskočil jsem a v ten moment jsem nevěděl, co mám dělat. Můj pubertální syn tam stál s vytřeštěnýma očima, mobilem v ruce a s úsměvem od ucha k uchu. Vzal jsem proto deku a rychle se přikryl. Bohužel však pozdě, protože mě měl natočeného.
Odlíčil jsem se, převlékl a šel za ním do pokoje, kde se zrovna díval na tu nahrávku. Snažil jsem se mu nějak zalhat, že se mělo jednat jen o sázku, ale nevěřil mi. Ba naopak se mi vysmál do obličeje a řekl, že si ještě rozmyslí, zda video neukáže například mámě nebo svým kamarádům a to rovnou na sociálních sítích. Je prý jenom na mě, zda jej dokážu přesvědčit, aby to smazal.
Už je to měsíc, co mi syn dělá ze života peklo. Musím mu kupovat všechno, na co si jen ukáže a v momentu, kdy jen řeknu cokoli, s čím nesouhlasím, zamává na mě telefonem… Jsem absolutně v koncích a nevím, co mám dělat.