Kamila a Marian (39) se seznámili před pěti lety a od začátku mezi nimi byli sympatie. Marian je svobodným otcem a má ve střídavé péči 8 letého syna Pepu. Kamila jako dobrovolně bezdětná se nechtěla stát nevlastní matkou a tak se do vztahu nejdřív pouštět nechtěla. Neuvěřitelně je to však k sobě přitahovalo a tak se po třech letech dali dohromady. Po dvou letech šťastného vztahu rozmýšleli, kam jejich vztah směřuje a přišli se zajímavým řešením.
Vždycky jsem věděla, že matkou být nechci. Měla jsem několik dlouhodobých vztahů ale všechny se nakonec rozpadly, a já si myslela, že už zůstanu sama. Dokonce mi to ani nevadilo, měla jsem velkou skupinu přátel, kolegů a koníčků, na randění a pocit samoty jsem neměla čas.
Když jsem byla single už několik let, potkala jsem Mariana a přišel mi naprosto dokonalý – až na to, že měl malé dítě. Potkala jsem velkou řadu mužů, kteří mě chtěli využít jako náhradní matku pro své děti a znovu už jsem to zažít nechtěla, proto jsme byli dlouho jen kamarádi. Nemohla jsem si ovšem lhát navždy, měla jsme ho ráda a chtěla s ním být.
Pohádkové začátky
Marian to cítil stejně a tak jsme začali randit. Od začátku to bylo úplně jiné než moje ostatní vztahy, Marian byl vtipný, upřímný, věrný a respektoval mě tak, jako nikdo před ním. Po pár týdnech jsme spolu začali oficiálně chodit a je to ten nejlepší přítel, jakého jsem kdy měla. Seznámila jsem ho se svými přáteli a rodinou, kteří ho zbožňují. On mě seznámil se svým synem a je to hrozně fajn kluk. Několikrát jsme všichni společně vyjeli na výlet.
Plánování budoucnosti
Přestože ho miluji a jeho syna jsem si oblíbila, věděla jsem, že nevlastní matkou se stát nechci. Byla jsem tedy nervózní z toho, jak bude vypadat naše budoucnost. Dva roky všechno klapalo jako po másle: Když byl Pepa u mámy, chodili jsme ven, a přespávali u mě v bytě. Když ho měl Marian u sebe, užívali si jeden druhého, zatímco já jsem doháněla závazky, které jsem během týdne s Marianem zameškala. Naše okolí se nás začalo víc a víc vyptávat. Kdy bude svatba? Kde budeme bydlet? Pořídíme si další děti?
Otázky, otázky…
Před pár dny jsme si tedy společně sedli a začali diskutovat o společném životě. Marian si byl jistý v tom, že další děti nechce, čímž jsme tuhle kapitolu mohli vyškrtnout. Svatba nám oběma přišla v dnešní době zbytečná a naše těžce vydělané peníze bychom raději utratili třeba za krásnou dovolenou. Zbývalo už tedy jen společné bydlení.
Nevěděla jsem, jak Marianovi říct, že s malým dítětem v jednom bytě bych bydlet nechtěla. Jsem zvyklá na klid a pořádek a doma mám spoustu drahých projektů. Bála jsem se, jak na tuhle informaci zareaguje. Marian mě však překvapil.
Co s námi bude?
Přiznal se, že si tolik zvykl na samostatné bydlení, že už si nedokáže představit, že bychom měli žít spolu. Navíc by se musel vzdát svého bytu, který si on i Pepa hrozně oblíbili. Nějakou dobu už o tom přemýšlel, ale taky nevěděl, jak mi to říct, jelikož se bál, že se urazím. Ze srdce mi spadl obrovský kámen. Oba chceme to samé!
Dohodli jsme se tedy, že budeme dál bydlet každý ve svém bytě a scházet se tak, jako doteď. Oba si můžeme vlastní byt dovolit a oba potřebujeme vlastní prostor a čas pro práci a koníčky. Naše rodiny jsou z toho celkem vykolejené a nevěří, že nám to vydrží. My jsme však zamilovaní a šťastní a nehodláme se kvůli nikomu měnit.