Kateřina vyrůstala v úplné rodině. Nicméně i když rodina na oko fungovala, s vlastním otcem neměla doma žádný med. Otec byl agresor a choval se zle k ní i k jejím sourozencům. Když Kateřina vyrostla, přála si mít klidnou rodinu a spokojené manželství. Bohužel ji nakonec dohnala vlastní povaha. Až po letech si uvědomila, co vše bylo v sázce.
Milenec
Se svým mužem jsem se poznala ještě na základní škole. Tolik jsme si spolu rozuměli, že jsme se léta přátelili a nakonec spolu zůstali i jako partneři, manželé, rodiče. Můj muž mě velmi miloval a ze začátku i já jeho. Postupem času jsme se stali rodiči třech dětí. Bohužel po nějaké době manželství mi něco začalo chybět. Manžel byl ideální muž, ale já jsem na něm začala vidět pouze samé chyby.
Manžel mi přestal stačit a tak jsem si začala hledat milence. Nejdříve jsem měla milenecký vztah jen jeden, který jsem brala jako úlet. Jenže v tomto “nevěrnickém” módu se mi zalíbilo a tak jsem si následně našla další dva milence. Pro manžela jsem měla vždy nějakou výmluvu a on mi věřil. Léta na moje tajné schůzky nepřišel, nebo možná dělal, že o nich neví, aby byl doma klid.
Žárlivost?
Pak mě ale dohnala moje vlastní žárlivost. I přesto, že jsem sama byla manželovi nevěrná, pocit, že by mohl být nevěrný i on mě byl pro mne nesnesitelný. Hrozně jsem na něj žárlila a pocit že se byť jen podívá na cizí ženu byl pro mne peklem. Nedokážu vysvětlit svoje pocity proč. A samozřejmě si uvědomuji, že to bylo vůči manželovi i vůči mým dětem nefér. Nemohla jsem si ale pomoct. Jednoho dne jsem se rozhodla, že již manželovi nevěrná být nechci a tak jsem se všemi milenci ukončila kontakty. Moje žárlivost mne ale neopustila a pocity vůči chybám manžela se ještě zhoršily.
Začala jsem manžela až nenávidět. Vždy když jsme byli někde mezi přáteli nebo na společenské akci, nepřála jsem si, aby se manžel bavil s jakoukoliv ženou. Vadily mi i návštěvy mojí sestry. Moje vlastní provinění mě dohnalo. Ne nadarmo se říká podle sebe, soudím tebe. A tak jsem začala manželovi postupně vyčítat jakýkoliv kontakt s jinými ženami než semnou. Potřebovala jsem mít manžela absolutně pod kontrolou, aby nemohl nikde dělat nějaké nekalosti. Pod kontrolou jsem časem potřebovala mít komplet celou rodinu a neexistovalo, aby někdo udělal cokoliv bez mého svolení.
Mohu za to já.
Jakmile nebylo po mém. Vždy mě to dostalo do nekontrolovatelného stavu, a skončilo to velmi nepříjemnou agresivní hádkou, ať už manželem, nebo s dětmi. Vždy se mi zatmělo před očima a zlá slova lítala jejich směrem ze všech stran. I přesto, že mi celá rodina tvrdí, že jsem nemocná a měla bych se jít léčit, já si to nemyslím a stále viním manžela.
Manžel mne stále miluje a zůstává semnou i přes moje agresivní scény. Vztahy s dětmi mám také velmi napjaté, ale stále všichni zůstávají při mně i přesto, že se nechovám jako ideální máma. Ale všímám si, že dělají vše jen aby byl klid. Nemají mě rádi a já s tím nedokážu bojovat, ani před nimi své špatné chování přiznat. A tak si vlastním chováním pomalu ale jistě, ničím celou rodinu.