Byla jsem zasnoubená s klukem, o kterém jsem si myslela, že je ten pravý. Nikdy jsme se nehádali, všechno vypadalo perfektně. Plánovali jsme společnou budoucnost – chtěli jsme se přestěhovat z malého bytu do slušného domu, kde bychom mohli začít nový život. Byl skvělý i k mé dceři, pomáhal mi ji vychovávat od chvíle, kdy byla ještě malinké miminko. Myslela jsem si, že jsem konečně našla svou rodinu.
Jednu noc, když jsme šli spát, zůstal vzhůru, aby si zahrál své oblíbené videohry, jak to často dělal. Bylo to běžné, nikdy jsem se o něj nebála, když u her trávil pozdní večery. Vše bylo v pořádku. Probudila jsem se uprostřed noci, a najednou mě zasáhlo ticho, které bylo v bytě. Něco nebylo v pořádku. Koukla jsem vedle sebe a postel byla prázdná. Myslela jsem si, že možná šel do obchodu nebo se jen prochází, aby si pročistil hlavu.
Ale když jsem procházela bytem, začalo mi docházet, že něco je jinak. Nebyl tu. Jeho počítač, který pro něj znamenal tak strašně moc, zmizel. Na jeho místě ležel jeho klíč od bytu a dopis.
Roztřesenými rukama jsem ho otevřela a začala číst. V dopise stálo, že mě nikdy nemiloval. Přiznal se, že zůstával kvůli mé dceři, kterou miloval nade vše. Psalo se tam, že odejít od ní bylo to nejtěžší, co kdy udělal, a že mě prosí, abych ho nehledala.
Seděla jsem tam v šoku, nevěříc, že se to skutečně děje. Jak může někdo, s kým jsem plánovala budoucnost, jen tak odejít bez jediného slova vysvětlení? Cítila jsem bolest, zmatek a zradu. Všechny naše plány, sny a roky, co jsme strávili společně, se rozplynuly během jedné noci.
Dodnes nechápu, jak se něco takového mohlo stát. Jak mohl být tak dlouho s námi, aniž by cítil, co jsem k němu cítila já?