Kristýna byla nováček na střední škole, do které se rozhodla nastoupit, aby mohla studovala do poslední chvíle, co ji studium ještě platí stát. Na to, že to byl spíše klučičí kolektiv, ji všichni přijali s otevřenou náručí, jako by byla jejich starší sestra nebo dokonce máma. Vlastně to bylo to skvělé, až na jednu výjimku.
Výjimka…
Byl tu jeden chlapec, který se do mě zamiloval a dával to najevo nejen veřejně, ale i tak nějak neomaleně. Snažil se o mě opravdu intenzivně, to se musí nechat, a bylo by to i fajn, kdybych ale nebyla o 7 let starší a hlavně ve vztahu již s někým jiným.
Když jsem mu řekla o svém partnerovi, všechno se změnilo. Můj ctitel se začal chovat, jako bych neexistovala…. Ignoroval mě, nezdravil a začal mi dělat ve třídě peklo. Stále jsem byla v novém kolektivu vnímána pozitivně, ale on byl ta jediná výjimka. Teď jsem v situaci, kdy nevím, co dělat. Je to zvláštní, jak se mohou city k někomu tak rychle změnit, že?
Řešení?
Naše třída se stala místem, kde se odehrávaly podivné věci. Můj obdivovatel se pokoušel vyvolávat nepříjemnou atmosféru a kdykoli mohl, měl na mě nějakou hloupou poznámku. Ignoroval mě na seminářích, odmítal mé pokusy o konverzaci a často se pokoušel shazovat mé názory před ostatními. Bylo to frustrující a stresující. Cítila jsem se, jako bych byla neustále pod jeho drobnohledem.
Nebyla jsem si jistá, jak tuto situaci řešit. Chápala jsem, že pro něj bylo zřejmě mé odmítnutí těžké, ale nemohla jsem ohrozit svůj stávající vztah jen kvůli citům nějakého puberťáka. Začala jsem proto přemýšlet o tom, že bych si promluvila s naší třídní učitelkou. Říci svému partnerovi, čím si procházím, asi by si toho mladíka našel a zabil. A s kým jiným tuto nemilou věc probírat? Snad mi třídní pomůže.