Když bylo naší dceři 5 let, můj manžel začal mít pochybnosti. Tvrdil, že dítě nevypadá jako on, a po několika rozhovorech naléhal na test DNA. I když jsem byla šokovaná a zraněná, souhlasila jsem. Koneckonců, byla jsem si naprosto jistá, že jsem ho nikdy nepodvedla. Výsledek testu nás ale úplně rozložil – naše dcera nebyla biologicky jeho.
V zoufalství jsem se rozhodla podstoupit také test DNA, abych všem dokázala svou věrnost. Ale výsledek mě zasáhl ještě více. Ukázalo se, že naše dcera není ani biologicky moje. Byli jsme v šoku. Jak je možné, že jsme celý život vychovávali dítě, které nebylo naše?
Okamžitě jsme začali pátrat po pravdě a spustili jsme vyšetřování. Odpověď, kterou jsme nakonec dostali, byla ještě děsivější, než jsme si dokázali představit. Naše dcera byla v nemocnici zaměněna při porodu, a naše skutečné biologické dítě skončilo v pěstounské péči.
Tato zpráva nám změnila život. Byli jsme zmateni, nešťastní, ale zároveň jsme si uvědomili, že dítě, které jsme vychovávali celých pět let, je naše dcera – ať už biologicky nebo ne. Nemohli jsme ji jen tak opustit. Začali jsme také hledat naše biologické dítě a po dlouhém procesu jsme měli to štěstí, že jsme ji našli. Byla v pěstounské rodině, ale my jsme věděli, že ji chceme přivést domů.
Po měsících vyjednávání a právních procesů jsme nejenom udrželi dceru, kterou jsme milovali a vychovali, ale adoptovali jsme i naši biologickou dceru. Stali jsme se rodiči dvou úžasných holčiček, které nyní vyrůstají společně jako sestry.