Před pár lety se Kuba rozhodl, že je čas něco ve svém životě změnit. Přihlásil se proto na kurz vaření, který si vždy přál absolvovat a plný nadšení se chtěl naučit se něco nového. Ve skupině se však objevilo i několik postarších žen, které mu obrátili život vzhůru nohama.
Zajímavá parta
Paní Jana byla v důchodu a měla bohaté zkušenosti s vařením. Dělila se se mnou o triky a tajemství, která vám žádná kuchařka neprozradí. Pak tu byla paní Marie, která měla smysl pro humor jako málokdo. Její historky o životě byly vždycky zárukou skvělého večera. A nezapomenu na paní Evu, která byla záhadně tajemná a vždy měla nějakou zajímavou připomínku, kterou bych do ní vůbec neřekl.
Naše přátelství se rozvíjelo a hodiny strávené společně v kuchyni jsem si užíval. Postupně jsme dokonce začali navštěvovat jeden druhého, vzájemně si psát a zvát se na různé oslavy. Naše skupinka se skládala z mixu zkušeností, radostí a vzájemného respektu. Nikdy bych neřekl, že by něco takového mohlo fungovat.
Nepochopení
Avšak, když jsem se podělil s ostatními známými o svá nově nabytá přátelství, viděl jsem ty zmatené pohledy a nechápavé komentáře. Proč trávím čas se “starými dámami”? Proč se nekamarádím s někým v mé věkové kategorii nebo raději nechodím s chlapy na pivo?
Nikdo mi nerozuměl a já z toho všeho mám akorát špatný pocit. Je se mnou něco v nepořádku, že mě těší více schůzky se staršími dámami v kuchyni než s vrstevníky někde venku na párty? Jsem bezradný a nevím, co dělat. Nechci, aby mě známý odsuzovali, ale zároveň se nechci vzdát ani nově nabytých kamarádek.