Lucie a Petr pořádali každoročně již tradiční rodinou sešlost, kde se potkala celá rodina. Jako každý rok to bylo u nich na zahradě, jelikož ale tentokrát nepřálo počasí, všechno se odehrálo uvnitř domu. O zábavu se postaraly děti. A ta největší přišla, když našli tajnou skrýš velice pro ně zajímavých předmětů. Děti se baví, dospělí se červenají.
Přípravy
Naše nejmladší dcera Terezka oslavila letos dva roky. Starší dcera Natálka má čtyři roky. Jelikož nahnat opravdu celou rodinu na jedno místo kvůli narozenin bývá dost obtížné, domluvili jsme se, že to budeme dělat poctivě alespoň jednou ročně. Když na další oslavy někdo nebude moci přijet, nic se nestane. Ale na tu naši nejpočetnější sešlost v roce si prostě musí najít čas všichni.
Plánujeme to vždy poctivě a dost dopředu, takže hádat jaké bude počasí je nemožné. Letos to bohužel vyšlo na déšť a do venkovní pergoly bychom se všichni nevešli. Proto se všechno odehrálo u nás doma. Mít menší útulný obývák byl vždy můj sen, ale tam bychom asi těch 40 lidí těžko dostali. Ještě štěstí, že máme doslova obrovský obývák a dostatek místa v celém domě. Jen se teda těžko uklízí. Nebo spíš dlouho.
Děti
Jsem tak trochu perfekcionalista a mám ráda vše dopředu naplánované a připravené. S jídlem mi pomáhá catering, chystat tolik jídla mě nebaví a ani na to není prostor. Výzdobu a zábavu pro děti chystám sama. Má to být taková oslava všech za celý rok, takže to beru poctivě. Nevím zda jsem to letos zanedbala, ale ukázalo se, že si děti šly najít jinou zábavu. A taky to tak dopadlo. Nesnáším překvapení. Po dnešku už vůbec ne.
Den probíhal jako obvykle. Všechno šlo ze začátku podle plánu. V hlavě si odškrtávám seznam a pomalu se přesouváme do odpoledne. Kolem 16. hodiny bylo na programu krájení dortu. Měl být pro všechny, tak byl třípatrový. Stál skoro jako svatební, ale všem moc chutnal. Krájení dortu se děti ještě účastnily, pak přišel hromadný přípitek a zpěv hodně štěstí zdraví všem…od té chvíle se děti vytratily.
Kde jsou?
Zeptala jsem se sestry, zda neví, kam děti šly. Když vám najednou zmizí 12 dětí, je to poznat. “Podívám se po nich,” řekla mi. Po pár minutách jsme z horního patra slyšeli křik mojí sestry a následný dusot všech dětí po schodech. “Vraťte mi to! Stůjte! Zpátky!” snažila se přimět děti poslouchat. No a pak se všechny přiřítily dolů mezi nás.
Přehlídka.
Pak jsem je uviděla i já. A ve chvíli kdy jsem si uvědomila co mají na sobě a také v rukách jsem se chtěla teleportovat někde hodně daleko. Ideálně napořád. Všechny děti na sobě měli moje věci. Ale ne jen tak ledajaké. Našli moji skrýš s erotickým prádlem. Kolem tak běhaly moje latexové oblečky, chlupaté šály, podvazky, bičíky, obojky a k mé smůle také jiné pomůcky určené jen pro nás dva s manželem. Děti to braly jako výzvu, koho chytí, ten prohraje. Nebo něco takového jsem aspoň zaslechla, než jsem vyběhla z domu na zahradu do silného deště.
Jak to celé dopadlo? Děti se pobavily, dospělí se styděli. A celá moje rodina tak viděla nádhernou přehlídku toho, co má zůstat v rámci partnerů utajeno. Nejsem si jistá, jestli se příští rok do sešlosti opět pustím. Možná to přenechám raději sestře s manželem. Teď si však nejsem jistá ani tím, jestli se ještě někdy před svou rodinou budu cítit normálně. Viděli víc, než bych kdy chtěla.