Byla to náročná doba plná práce a stresu, ale zároveň si Marie užívala stavění svého vlastního domova. Byla to vesnická holka jak se patří a dokázala si ve všem poradit. Co ji však vyvedlo z míry, bylo chování náhodných lidí k její osobě. Kdyby však věděli, jak brzy jim to Karma vysvětlí, rozmysleli by si to.
Smích?
Jednoho dne jsem se rozhodla jít po práci na domě do obchodu, abych si nakoupila něco dobrého na večeři. Měla jsem na sobě zrovna špinavé montérky i pracovní boty, ale jelikož již bylo pozdě a já unavená, neměla jsem náladu na nějaké převlékání.
V obchodě jsem si procházela regály a hledala potřebné věci, když jsem najednou slyšela smích a šepot. Otočila jsem se a uviděla partu mladých lidí, kteří si mě ukazovali a smáli se tomu, jak vypadám. Byla jsem trochu zaražená, ale rozhodla jsem se nevěnovat jim pozornost a pokračovala jsem ve svém nákupu.
To je ale náhoda.
Další den v práci byl pro mě poněkud nečekaný. Jsem manažerka a měla jsem nový tým podřízených, se kterými jsem se zatím příliš osobně nepotkávala. A když jsem dorazila na poradu, čekalo mě velmi milé překvapení.
Zjistila jsem, že oni “mladí lidé z obchodu” jsou moji noví zaměstnanci. Nepoznali mě, protože z obchodu mě znali jen ve špinavých montérkách, ale já si jejich “módní” levně vypadající oblečení a povrchní obličeje pamatovala až moc dobře.
Pomsta?
Nenapadlo mě proto nic jiného, než jim nasadit helmy a vyrazit s nimi pěkně do terénu na obhlídku nového projektu. Žádné převlékání. Pěkně tak, jak byli. Asi o půl hodiny později se tak naše role obrátili. Já, krásně oblečená i čistá, jsem se smála jim, špinavým od hlavy až k patě.