Je to pár let, co se Ondřej přestěhoval od rodičů pryč a našel se vlastní bydlení ve vedlejším městě. Bydlí tak dostatečně blízko na to, aby byl svým rodičům k dispozici a mohl je pravidelně navštěvovat. Jednou se mu však večer rozbil telefon a on potřeboval rychle sehnat nějaký, který by jej alespoň ráno probudil, aby vstal do práce a odpoledne si mohl koupit nový. Rozhodl se proto, že si půjčí nějaký od savého otce,..
A jejda…
Byl jsem jako každý víkend u svých rodičů na návštěvě. Tentokrát jsem jim pomáhal se štípáním dřeva k venkovnímu krbu a čištěním bazénu, který si na stará kolena pořídili. V tom jsem však uslyšel… “Žbluňk?!” Zavřel jsem oči hrůzou a doufal, že to není přesně to, co si myslím že to je… Ano, právě jsem si utopil telefon.
Smutně jsem na něj koukal do vody a síťkou se jej snažil vylovit. Sice byl už starý a zvažoval jsem koupi nového, ale kde mám teď v neděli v podvečer nějaký kupovat? “Tak to vážně nevím, co mě teď ráno vzbudí do práce,” povzdychl jsem si a začal se nad svým problémem smát. “Máme tu jeden záložní. Půjčíme ti ho a jak si koupíš nový, tak nám jej zase vrátíš, aby tu pro podobné případy byl,” řekla máma a zašla domů, aby mi jej rovnou dala.
Paměť plná?
“Děkuji moc za všechno. Za večeři, krásné odpoledne, vajíčka a hlavně ten telefon, určitě jej dovezu,” volal jsem na rodiče na rozloučenou, když už jsem nasedal do auta a vyrazil k domovu, kam jsem se už moc těšil.
Dal jsem si menší večerní svačinku, šel jsem se osprchovat a zalehl do postele s vypůjčeným telefonem, který mi byl povědomí. Nojo, vždyť to je ten po tátovi! Pousmál jsem se čistě z nostalgie a zapnul jsem ho. “Kde je nějaké základní uživatelské nastavení?” řekl jsem si sám pro sebe nahlas a v ten moment my to došlo. Nikdo jej nedal do továrního nastavení! “Počkat, počkat, počkat,.. v něm je i paměťová karta?” řekl jsem s údivem, když jsem zjistil, že je uložiště plné. Rozhodl jsem se to prozkoumat.
Copak to tu máme?
Otevřel jsem galerii a nestačil se divit vlastním očím. Všude bylo spoustu velmi odvážných fotek a dokonce i videí. Ze srandy jsem na jedno z nich ťuknul, abych se podíval, jak to moji rodiče umí na stará kolena rozbalit, ale místo toho mě čekala studená sprcha. Ano, svého otce jsem tam sice viděl, ale rozhodně ne s mojí mámou. Byla to nějaká naprosto cizí žena, kterou jsem v životě neviděl.
Naštval jsem se a odhodlání zjistit, o koho se jedná, mi rozproudilo krev. Otevřel jsem zprávy a i tam mě čekalo velmi zajímavé počtení pro čtenáře minimálně 18+, po adrese ani jménu však ani stopy. Po prozvonění čísla jsem zjistil, že telefonní číslo již neexistuje a kontakt jménem “Miláček č.1” mi taky nic moc neřekl.
Mám sto chutí hned v pondělí po práci jet, koupit si nový telefon a vrátit ten starý přímo do rukou mému otci a něco mu k tomu říci. Mám jim ale na stará kolena kazit společný život? Co když máma pravdu zná a smířila se s ní? Nebo nic neví a zasloužila by si to vědět? Nevím kterou ze svých myšlenek mám poslouchat jako první… Vím jen, že dnes v noci se díky tomu moc nevyspím.