Když jsem byl malý, adoptovali mě. Na své biologické rodiče si nevzpomínám a vyrůstal jsem v milující rodině, která mi poskytla vše, co jsem potřeboval. Když jsem se dostal na vysokou školu, našel jsem si tam staršího přítele a mentora jménem Michal. Pomáhal mi v životě, dával mi cenné rady a postupně se z něj stal někdo, na koho jsem se mohl vždy spolehnout.
Roky plynuly a já nikdy nepřemýšlel o tom, odkud vlastně pocházím nebo kdo byli moji biologičtí rodiče. To se změnilo až ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl, že moje biologická matka zemřela. I když jsem ji neznal, cítil jsem zvláštní směs smutku a zvědavosti. V rámci dědictví jsem dostal několik jejích věcí, včetně starých fotografií z doby, kdy byla mladší.
Když jsem procházel ty fotografie, něco mě zarazilo. Na jednom z obrázků stál vedle mé matky někdo známý – byl to Michal. Nemohl jsem tomu uvěřit. Ten muž, kterého jsem po léta znal jako svého přítele a mentora, byl ve skutečnosti můj biologický otec?!
Nevím, zda Michal věděl, kdo jsem, když jsme se potkali na vysoké škole, nebo zda by to pro něj bylo stejné překvapení jako pro mě. Pořád přemýšlím, co všechno věděl a proč mi nikdy nic neřekl.
Celý můj život se změnil v momentě, kdy jsem pochopil, že člověk, kterému jsem důvěřoval a kterého jsem obdivoval, je součástí mé minulosti, o které jsem neměl ani tušení.