Někteří lidé by si měli včas rozmyslet, zda o děti stojí či ne. Příkladem toho je i Pavlína, která vyrůstala s otcem alkoholikem a její tragické dětství velmi ovlivnilo její pubertální i dospělý život a následný výběr partnerů.
Alkohol jako metla
Otec byl těžký alkoholik a když se chtěl napít, vždy si našel dostatečně dobrý důvod pro to, aby vyrazil do hospody. Díky bohu si nevybíjel svou zlost na mě, ale dohady mezi ním a matkou byli tak intenzivní, že jsem vždy prožívala neuvěřitelný stres. Vzpomínám si na situaci, kdy zaznělo již velmi dobře známé chrastění klíčů a následné rány… Najednou jsem zaslechla matku, jak křičí: “Prosím tě, nedělej to!” a následné otcovi kroky přes kuchyň až do pokoje.
Stalo se, že otec přišel do dětského pokoje a rozkázal mi, abych vstala. Dodnes si pamatuji, jak strašně jsem se bála a nevěděla, co dělat. Mohlo mi být tak 9 let. Šla jsem tedy i se svým starším bratrem do obývacího pokoje, kde stála matka na gauči a bála se, že ji otec zabije. Začal na ní sprostě řvát a chtěl ji vyhodit z bytu. Napřahoval na ni zaťatou pěstí a řval, jestli to má udělat. Zakřičela jsem na něj: “Prosím, ne!” načež se otočil proti mě a já se celá zkoprnělá strachy schovala za mého bratra.
Nakonec jsme mohli odejít do pokoje a napjatě čekali, až otec konečně usne – koneckonců jako to bylo vždycky.
Divoká puberta a vztahy
I když na to nejsem moc pyšná, moje první zkušenost s alkoholem byla už ve 13 letech. Už na základní škole jsme chodili se spolužáky a opíjeli se, jen tak pro zábavu. Bohužel, semnou to zašlo ještě dál. Během střední školy jsem alkoholu holdovala mnohem více a dostala jsem se i k lehkým drogám. Tento život mě naplňoval, bavil, cítila jsem se v něm bezpečně a střídala jednoho chlapa za druhým.
I když přišlo neuvěřitelně těžké období, kdy jsem chodila z hospody do hospody a následovala kroky otce. Byla jsem spokojená s tím, že jako jedna z mála žen se dokážu vyrovnat pitím skupině mužů a také jsem v podobných vodách lovila. Moji partneři nebyli žádný skvost. Každý vztah měl ve finále stejný průběh a vždy končil násilím, drogami, a následně zlomeným srdcem a rozchodem.
Vždy jsem věděla, že nechci jít ve stopách svého otce, ale bylo to silnější než já. Z alkoholu mi nikdy nebylo špatně, milovala jsem ho, dodával mi pocit oblíbenosti a svobody. Mockrát v životě mi došlo, že jsem závislá, možná stejně jako on. Mockrát jsem se pokusila přestat, ale vždy to bylo jen na chvíli a za chvíli jsem byla zase zpět a oblíbená na prvních příčkách oblíbeného baru.
S alkoholem musím skončit!
Definitivní sbohem alkoholu jsem dala až se svým nynějším manželem. Přišel muž, který i když se v něčem podobal mému otci a bývalým partnerům, přece jen v něm bylo něco víc. A to síla, silnější než moje závislost. Protrpěl si semnou pár alkoholových opojení a pořádných karambolů. Ale až díky němu mi došlo, že pokud chci zůstat s tímto mužem, budu se muset svojí dosavadní největší lásky vzdát. Trvalo to několik měsíců, ale i přesto jsem si vybojovala svobodu. Svobodu a život bez alkoholu. Ten boj byl neuvěřitelně těžký a věděla jsem, že nechci žít život v absolutní abstinenci. Určila jsem si tedy jiný cíl. Naučit se pít alkohol tak, aby nebyl mým pánem. A to se mi podařilo.
Nyní dokážu žít život tak, jak by se asi mělo a moje závislost není mým pánem. Občas si dokážu dát skleničku tak, abych nepřešla svoji hranici. A i přesto, že je to každodenní boj a do konce života to boj bude, jsem nesmírně vděčná za sílu, kterou mi můj partner v těžkých chvílích dal a za to, že byla silnější než moje láska: Alkohol.
