Před několika lety jsem si šla půjčit peníze na nové auto. Očekávala jsem, že půjčka proběhne hladce, ale místo toho jsem zjistila, že mám dluh přes 100.000 Kč. Byla jsem zmatená – jak bych mohla dlužit peníze, když jsem si nikdy žádnou půjčku nevzala? Brzy mi došlo, že mi někdo ukradl identitu, ale neměla jsem tušení, kdo by to mohl být nebo jak se to stalo.
Život šel dál a krátce po tomto zjištění byla moje matka deportována zpět do naší rodné země. Následující dva roky byly pro mě velmi náročné. Pomáhala jsem jí s přechodem do nového života a snažila jsem se jí poskytnout tolik podpory, kolik bylo možné. Byla to těžká doba pro nás obě, a tak jsem se zaměřila především na to, abychom vše zvládly.
O pár let později moje matka nečekaně zemřela. Byla to hluboká ztráta, která mě zasáhla více, než bych si kdy myslela. Jakmile jsme začali shromažďovat její věci a procházet její dokumenty, čekalo mě něco, co jsem nemohla předvídat. Našla jsem účty za kreditní karty, půjčky, leasingy – všechno na mé jméno. Tehdy mi to došlo. Ta osoba, která mi ukradla identitu a způsobila mi ten finanční chaos, byla moje vlastní matka.
Byl to šok. Vždycky jsem jí důvěřovala a nikdy by mě nenapadlo, že by mě dokázala takto zradit. Po celou tu dobu, kdy jsem se snažila srovnat svůj život a pomáhala jí, ona pořádala večírky na můj účet. Zjištění, že vlastní matka je tím, kdo mi ukradl identitu, mě zasáhlo dostalo…
Dodnes je pro mě těžké zpracovat tuhle zradu. Už ji nikdy nebudu moci konfrontovat, a tak jsem zůstala s otázkami, na které nikdy nedostanu odpovědi. Jediné, co mi zbylo, je smířit se s tím, co se stalo.