Prokop měl se svojí sestřenicí Nelou (37 let) vždycky dobrý vztah. Prokop děti mít nechce, zatímco Nela jich má už 5 (12, 9, 5, 5, a 3). Poslední dobou začala mluvit o tom, že by se chtěla stát pěstounkou a začala se kvůli tomu patřičně vzdělávat. Když se však Prokop dozvěděl proč, rozhodl se, že to musí zarazit.
S Nelou jsme se naposledy potkali na rodinné oslavě. Vzala sebou všechny svoje děti, a nevypadala, že by je příliš zvládala. Všude pobíhali, dělali nepořádek a rozbíjeli věci. Každou chvíli jsme se musel někdo zvednout od stolu a děti trochu hlídat, jelikož to Nela nestíhala. V jedné klidnější chvíli začala Nela nadšeně vyprávět o tom, jak se s manželem přihlásili do kurzu pro pěstouny, a že by si rádi vzali do péče nějaké starší dítě. Připadalo mi to zvláštní, přece jen dětí už mají hodně, a tak jsem se zeptal, jak to budou zvládat. Nelina odpověď mě naprosto vykolejila.
Nelino řešení
Řekla mi, že všechny své děti už nezvládá, a že by si chtěla vzít do péče 16 nebo 17 let staré děvče, aby měla doma pomocníka a nemusela mu platit. Že prý pokud stejně nemá domov, bude vděčná za cokoliv a aspoň se naučí, co a jak. Byl jsem zděšený. Od své svěřenkyně by očekávala úklid domácnosti, vaření a starání se o děti, to všechno za to, že si ji k sobě vezmou, a že bude mít střechu nad hlavou a teplé jídlo.
Přišlo mi to neskutečně kruté. Děti, které nemůžou být u svých rodičů, si toho hodně prožili, potřebují stabilní prostředí, lásku a klid na vzdělávání, aby se mohly zapojit do společnosti. Nele to připadalo jako spravedlivá situace, já jsem si však jistý, že takové prostředí je pro dítě škodlivé, a že by se pěstouny měli stát jen lidé, kteří stojí o to, nabídnout dítěti domov. Snažil jsem se jí to rozmluvit, nechtěla však nic slyšet.
Šťastný konec
Dlouho jsem uvažoval nad tím, co bych mohl udělat a na nic jsem nepřišel. Doufal jsem, že Nela od nápadu upustila. Po několika měsících jsem dostal telefonát od sociální pracovnice. Chtěla si se mnou domluvit schůzku, aby mohla prověřit Nelu jako potenciálního pěstouna. Samozřejmě jsem souhlasil a o pár dní později jsme se sešli. Sociální pracovnici jsem všechno řekl. Vypadala šokovaně, ale poděkovala mi a všechno si zapsala. O několik týdnů později jsem se dozvěděl, že se Nela pěstounkou nestala. Doufám, že jsem tomu napomohl já.