Radka a Petr byli sourozenci. On byl její starší bratr a ona jeho mladší sestra, kterou vždy pečlivě ochraňoval. Vždy k sobě měli blízko a v případě jakéhokoli problému se vzájemně svěřovali a dávali si různé rady. Jak ale šel čas, najednou se zdálo, že Radčin velký bratr potřebuje pomoct. Proč si o ni ale neřekne? Pravda je totiž úplně jinde, než si Radka myslela.
Dominance.
S Petrem jsme si vždy byli blízcí. Sdíleli jsme spolu nejen radosti, ale i starosti, a měli jsme jeden druhého vždy jako oporu. Když jsem se dozvěděla, že Petr začal chodit s novou dívkou, Katkou, byla jsem nadšená. Na první pohled to vypadalo jako skvělá volba.
Ale postupem času jsem začala pozorovat věci, které mi nedávaly spát. Katka se zdála být velmi dominantní a měla mého bratra pod palcem. Petr vždy udělal všechno, co mu řekla, a tak se zdálo, že Katka má v jejich vztahu poslední slovo a to ve všem. Bylo to divné a nepřirozené.
Musíme si promluvit…
Navíc se začaly šířit od Petrových kamarádů zvěsti, že Katka je často na Petra zlá, když jsou sami doma a že ho má údajně i bít. Sousedé tvrdili, že slyšeli hádky a dokonce i křik. Můj strach rostl a já jsem začala věřit, že můj bratr je obětí domácího násilí. Rozhodla jsem se, že s ním o tom musím promluvit.
Když jsme se setkali, snažila jsem se ztlumit nervozitu a odhodlání k tomu tématu. “Petře, musím s tebou o něčem vážném mluvit,” začala jsem. “Myslím si, že bys měl zvážit svůj vztah s Katkou. Co když je pro tebe příliš dominantní? Jsi s ní spokojený? Neděje se něco, o čem by sis chtěl promluvit,” zkoušela jsem nějak začít tak obtížné téma.
Jak šel čas.
Petr na mě zíral se zadumaným překvapeným výrazem, nicméně s nakonec mě s úsměvem na tváři uklidnil, že se nic neděje a kdyby ano, tak bychom spolu o tom určitě mluvili. V ten moment jsem mu uvěřila a odjela jsem domů, i když jsem tušila, že to celé nebude jen tak,.. ale nechala jsem to být.
O pár měsíců později slavil můj bratr narozeniny a pozval celou naši rodinu k sobě domů. Všichni jsme si popili, bavili se a když už bylo po půlnoci, začalo se to u stolu vylidňovat, až zůstal vzhůru jen můj bratr a já. “Jsi s ní opravdu šťastný?” vyhrkla jsem bez přemýšlení. “Kdyby jsi jen věděla jak. Má mě ráda takového jaký jsem,… i s těmi mými rozmary,” zahihňal se a jelikož jsme byli oba dva pod vlivem, začala jsem se jej vyptávat, jak to myslí.
Další den ráno.
A tak to z něj začalo lézt ven,.. svěřil se mi, že si dominanci své partnerky velmi užívá a i když on je ten muž, má rád, když nemusí o ničem rozhodovat a je vše předem jasně dáno. A asi o hodinu později jsem se dostali do témat, o kterých bych raději nevěděla… Rozpovídal se o její dominanci i v posteli, čímž na sebe prozradil, že on je ten submisivní a to v takové míře, že jí říká “má paní”, obléká se do různých zvířecích převleků a poslouchá ji na slovo, jako by byl jejím mazlíčkem.
Další den ráno jsme se všichni po probuzení sešli u stolu a společně posnídali. Nikdo si posledních pár hodin akce nepamatoval až na mě,… i když jsem byla dost pod parou, na slova svého bratra jsem rozhodně nezapomněla. Ba naopak se mi znovu začala ozývat v hlavě, kdykoli kolem mě prošla jeho přítelkyně nebo sám Petr… no a moje fantazie se rozjela na plné obrátky,… A tak jsem došla k názoru, že i když se svým bratrem sdílíme naprosto všechno, něco přesto má zůstat skryto.