Romana procházela světem online seznamování na Tinderu, když narazila na profil muže, který vzbudil zájem už jen svým úsměvem. Začali spolu psát a brzy se dohodli na prvním rande. Když se poprvé setkali, věděla, že je to ten pravý. Jenže jak se říká, kostlivce ve skříni má každý z nás a ani Romana toho nebyla výjimkou. Jenže jak se s tím popasuje její nový partner?
Tinder
Sama jsem byla již opravdu dlouho a doufala jsem, že se na mě štěstí usměje co nejdříve, protože není nic krásnějšího, než když jste milování a máte někoho takového po své boku. Během víkendových večerů plných samoty, vína a deprese jsem si ale říkala, že někdo takový jako jsem já, nemá se svojí minulostí právo na upřímnou lásku.
Tak jsem procházela týdny Tinder a v naději i beznaději hledala někoho, s kým bych si dokázala představit vztah. Všechny pokusy ale skončily velmi rychle po pár vyměněných zprávách. Pak se to ale stalo. Napsal mi on!
Adam
Jednou večer mi Tinder napsal upozornění o zprávě. Psal mi muž jménem Adam. Byl o dva roky starší než já, velmi pohledný, od pohledu přátelský a soudě podle jeho krátké charakteristiky sebe sama na profilu, i cílevědomí a zábavný.
To je poprvé, co mi někdo napsal jako první a tak jsem mírně znervózněla a s odpovědí si dala na čas. Jak jsem ale později zjistila, všechny ty obavy byly naprosto zbytečné. Hned po pár zprávách jsem totiž cítila, že to bude něco víc, než jen obyčejné dopisování si po nocích a měla jsem pravdu.
Rande?
Asi po týdnu dopisování mě Adam pozval na rande, abychom náš doposud online přátelský vztah posunuli na novou úroveň a poznali se osobně. Přeci jen, co když se za jeho fotkou skrývá někdo úplně jiný? Navíc si to stejné mohl myslet i on. Proto jsem s jeho nápadem souhlasila.
Naše první setkání proběhlo skvěle a náš vztah se stzal oficiálním. Chodili jsme spolu na rande častěji a častěji. Smáli jsme se, sdíleli své životní příběhy až jsme se do sebe bezhlavě zamilovali. Ale byla tu jedna věc, kterou jsem mu zamlčovala, a která mě trápila.
Minulost…
Jako mladší jsem natáčela filmy pro dospělé a bylo to něco, co jsem se mu bála říct. Byla to zvláštní a kontroverzní věc, kterou jsem nechtěla ohrozit to krásné, co se mezi námi tvořilo. Celou tu dobu jsem to proto skrývala a na otázku, jak jsem se finančně dokázala tak zabezpečit, jsem mu vždy odpověděla vyhýbavě.
Přestože jsme prožívali spoustu úžasných chvil, stále jsem se bála, že když mu řeknu pravdu, může to náš vztah ohrozit. A čím více jsme se sbližovali, tím více jsem cítila, že musím s pravdou ven. Chtěla jsem, aby mezi námi byla jen upřímnost, a tak si za to, co se stalo, mohu zřejmě sama….
S pravdou ven.
Konečně jsem se mu rozhodla říci celou pravdu o sobě. Seděli jsme v kavárně a povídali si. Bylo mi strašně těžké začít, ale věděla jsem, že musím. Navíc jsme se tématem hovoru točili kolem podobných lechtivých témat, že lepší příležitost na svěření se snad už nemohla nastat.
A tak jsem mu začala vyprávět o své minulé práci a i o tom, jak jsem se díky tomu zajistila do budoucna. Bála jsem se jeho reakce, ale také jsem chtěla, aby mě přijala takovou, jaká jsem…
Když jsem skončila, vládlo mezi námi ticho. Bylo vidět, že neví, co mi na to má řici. Omluvil se, že už musí jít, zaplatil účet a odešel. Už jsou to 3 dny, co mi neodpovídá na zprávy ani hovory a já mám strach, že už se mi neozve snad nikdy. Vůbec nevím co mám dělat,.. To jsem jej měla raději držet ve sladké nevědomosti? Jenže, co kdyby mě pak někdy na internetu našel? Jsem naprosto bezradná. Proč má vždy minulost tak velký vliv na budoucnost?