Můj bývalý partner se po dlouhou dobu choval naprosto normálně, nebo jsem si to alespoň myslela. Každé ráno vstal v 6 hodin, oblékl si pracovní oděv, který byste čekali na zedníkovi – montérky, pevné boty a na hlavu si nasadil starou, ošuntělou kšiltovku. Pak vyšel z bytu a já si byla jistá, že míří na stavbu, kde pracoval. Tak to alespoň tvrdil.
Podezření.
Odcházel každý den přesně v 7 ráno a vracel se až v 7 večer, špinavý a unavený, jako by skutečně strávil celý den fyzickou prací. Nikdy jsem neměla důvod pochybovat o tom, co mi říkal. Představte si tedy mé překvapení, když jsem jednoho dne zjistila pravdu.
Začalo to malými podezřeními. Občas jsem měla pocit, že na něj něco nesedí. Jeho montérky mi připadaly až příliš čisté na někoho, kdo celý den pracuje na stavbě. Jednou mi dokonce řekl, že si potřebuje vzít volno, protože jim na stavbě chyběly materiály. Jenže když jsem se ho později ptala, jak to dopadlo, z ničeho nic změnil téma.
Cizí žena.
A pak to přišlo. Jednoho dne, když jsem šla z práce dřív domů, jsem ho uviděla, jak nasedá do cizího auta. Řídila ho žena, kterou jsem nikdy předtím neviděla. Neměla jsem slov. Sledovala jsem, jak se auto rozjíždí a odjíždí pryč, a já stála jako opařená, neschopná uvěřit vlastním očím.
Později jsem zjistila, že tenhle rituál trval celých šest měsíců. Šest měsíců, kdy si oblékal montérky jen proto, aby mě oklamal. Šest měsíců, kdy se nechával vyzvednout svou milenkou, s níž strávil celý den. A já celou tu dobu žila v iluzi, že máme stabilní a šťastný vztah.
Když jsem se ho na to konečně zeptala, přiznal se. Už nebylo co skrývat. Sbalila jsem si věci a odešla. Okamžitě to vše pro mě skončilo.