Stanislava si myslela, že potkala toho pravého. Mikuláš byl vnímavý, zábavný a citlivý. Rychle se do něj zamilovala a začala si v hlavě malovat jejich společnou budoucnost. Pak ale přišel šok. Mikuláš je ženatý!
Mikuláše jsem poznala u nás v práci a zamilovala se do něj na první pohled. Odhodlala jsem se ho pozvat ven a on souhlasil. Od té doby jsme se scházeli několik měsíců. Nikdy jsem ještě nebyla tak zamilovaná. Už jsem v hlavě viděla společné bydlení v domečku se zahrádkou a plaňkovým plotem. Mluvili jsme o společných dovolených i o svatbě. Veškeré mé představy ze ale zhroutily jako domeček z karet, když jsem se dozvěděla, že jednu svatbu už za sebou má.
Vzdušné zámky
Jednoho dne mi zavolala kamarádka, kterou jsem neviděla už několik let, jestli bych s ní nezašla na kafe. S radostí jsem řekla, že ano a sešly jsme se ještě ten den. Jakmile mě viděla, na nic nečekala a vychrlila na mě, jestli opravdu chodím s Mikulášem. Byla jsem v šoku a taky trochu uražená – proč bych s ním neměla chodit? Vyšlo najevo, že její sestřenice měla podezření, že má její manžel milenku a tak začala pátrat – a dopátrala až ke mně. Nejdřív jsem se smála – to přece není možné!
Brzy mě však pobavení přešlo. Manžel oné ženy byl opravdu můj Mikuláš. Viděla jsem jejich svatební fotky a dokonce několik fotek s dětmi. Na místě jsem se rozplakala. Kamarádka nevěděla, co se mnou, a tak mě jen odvezla domů a donutila mě slíbit, že se brzo ozvu. Několik dní jsem proležela v slzách, v práci jsem si vzala volno, nezvedala telefony a neodpovídala na zprávy. Konečně jsem se odhodlala toho bastarda konfrontovat !
V lásce a válce vše dovoleno!
Když jsem se s Mikulášem sešla, byl naprosto v klidu, ostatně jako vždycky. I když jsem na něj vychlila všechny nadávky, které jsem znala, nerozhodilo ho to. To mě rozhodilo, jelikož jsem čekala hádku a rychle jsem se uklidnila. Vysvětlil mi, že se ženou už dlouho není spokojený, a že nečekal, že se zamiluje do mě. Chtěl abych mu dala šanci to s manželkou ukončit a začít pracovat na naší společné budoucnosti.
Přišlo by mi hrozné jiné ženě přebrat muže, ale přece jenom, pokud spolu nejsou spokojení, nebylo by to tak lepší? Po nějaké době jsme se k sobě vrátili a já byla zase šťastná. Nedlouho poté jsem se ale od kamarádky dozvěděla, že si jeho žena myslí, že mě opustil. Dokonce spolu chodí na rodinnou terapii a prý zase vypadají jako krásný pár.
Mě tvrdí, že je to vše jen přetvářka, aby sousedi neřekli, a aby zachovali rodinnou pohodu pro děti. Uklidňuje mě, že ji nemiluje, mě ale ano. Nejsem si jistá, jestli lže mě nebo jí. Nechci o něco přijít, miluju ho. Být “tou druhou” je pro mě ale hrozně ponižující. Nějakou dobu jsem se o něj snažila bojovat, aby si uvědomil, že jsem pro něj ta pravá, protože tím jsem si naprosto jistá. Teď ale přemýšlím, jestli to má vůbec smysl. Zatím nemám sílu od něj odejít a pořád doufám.