Bylo to během středoškolské éry na umělecké škole, kdy Tereza zažila něco, co vážně nečekala. Vstoupila do třídy fotografování a plná nadšení se chtěla vrhnout do světa umění. Její učitel a jeh plány s ní ji ale velmi překvapily…
Začátky
Na začátku jsem do školy přišla plná nadšení a touhy objevovat svět umění. Jednoho dne jsem vstoupila do třídy fotografování a poznala pana T., našeho učitele. Byl to muž, který uměl spojit uměleckou vášeň s výukou a jeho nadšení pro fotografii bylo nakažlivé.
Pan T. měl vždy zvláštní oko pro detaily a kompozici, a jeho lekce byly pro mě nesmírně inspirativní. Postupně jsme spolu začali mluvit o mé práci a on začal být mým průvodcem v uměleckém světě fotografie. Byla jsem nadšená, že mám někoho takového, kdo mi pomáhá objevovat mé umělecké já.
Něco víc…
Jednoho dne mi pan T. navrhl, abychom spolu vytvořili sérii portrétních fotografií pro jeho osobní projekt. Cítila jsem se poctěná, že si mě vybral, a souhlasila jsem. Začali jsme trávit spolu stále více času – fotili jsme na různých místech, diskutovali o umění a životě. Pan T. mě začal nazývat svou múzou, což mi připadalo lichotivé a i trochu magické až tajemné.
Postupem času jsem si začala všímat, že se pan T. chová k mé osobě trochu jinak než k ostatním studentům. Jeho pohledy byly o něco hlubšího, a já začala vnímat, že v něm možná vzbuzuji něco více než jen umělecký zájem. Během druhého ročníku mi náhle oznámil, že se do mě zamiloval.
Toto přiznání mi v tu chvíli vzalo dech. Byla jsem zmatená, protože jsem si nebyla jistá, jak reagovat. Na jedné straně jsem měla ohromný respekt a vděčnost za jeho umělecké vedení, na druhé straně jsem byla jen studentkou. Nevěděla jsem, jak reagovat na jeho city. Omluvila jsem se odešla domů. Zítra s ním mám mít další hodinu a upřímně se bojím, co mě čeká.