Tomáš si v poklidu studoval na své škole poslední ročník a myslel si, že jej kromě závěrečných zkoušek nic těžkého nečeká. Kdyby jen věděl jak moc se spletl… O pololetí k nim přibyl do třídy nový přírůstek – starší dívka, která měla za sebou více oborů, ale především…. byla nádherná!
Spolužačka.
V naší škole se objevila nová spolužačka, Katka. Byla o několik let starší než já, protože měla za sebou již více oborů a škol a přestože byla ve stejné třídě jako já, zdálo se mi, že je z jiného světa. Její sebevědomí, pohledy, vědomosti, vyspělost, způsob, jakým se dívala na svět, a ta záhadná přitažlivost,… Byl jsem ní prostě fascinován.
Nemohl jsem přestat přemýšlet o ní, o každém slově, co řekla, a o každém úsměvu, který mi dala. Všechno to ale změnila jedna hra.
Hra.
Měli jsme volnější den, samé suplování a spolužáci se rozhodli, že budeme hrát nějakou karetní hru, avšak s tím pravidlem, že ten kdo prohraje, splní nějaký úkol. A co čert nechtěl, karetní hry jí moc nešly a dostávala jeden úkol za druhým.
Spolužáci ji vůbec nešetřili. Všechny klučičí účastníky hry měla políbit na čelo, nechat se od všech plácnout po zadku nebo se s nimi obejmout. Což znamenalo, že i mě. Byl jsem v sedmém nebi a konkrétně někteří spolužáci si toho všimli. Začali proto úkoly směřovat na ni takovým způsobem, aby interagovala hlavně se mnou a mě tak uvedli do trapných rozpaků.
Trapas.
To se jim samozřejmě povedlo a mé city k ní se ještě zintenzivnily. Ničeho se nebála a úkoly plnila svědomitě. Dalo by se i říci, že si tu pozornost užívala a naivně jsem si myslel, že hlavně tu moji..
Jednou jsem ji viděl, jak čeká před školou a rozhodl jsem se, že s ní promluvím a svěřím se jí se svými city. Začal jsem koktavě a trapně, ale myslím, že pochopila, o čem mluvím. Bohužel, její odpověď byla jasná – jsem jen kamarád.
Bylo to, jako by mě někdo zasáhl do žaludku. V tu chvíli jsem si uvědomil, že mé city nejsou opětovány, a já jsem nyní v situaci, kdy musím každý den chodit do školy a vidět ji. Uplynul sice už týden a já se snažím udržet na obličeji nějaký ten úsměv a chovat se normálně, ale každý pohled na ni je bolestivý. Zoufale přemýšlel, co s tím vším mám teď dělat, ale jsem v koncích.