Vždy jsem věřila na přátelství. Na to, že opravdová kamarádka je tady pro mě, když je mi nejhůř, a že s ní mohu sdílet své nejtemnější myšlenky, nejhlubší obavy i nejtajnější přání. Bohužel, to, co se stalo, mi ukázalo, že ne každý, koho považujeme za přítele, si tento titul zaslouží.
Jen pomoc?
Měla jsem nejlepší kamarádku, které jsem věřila natolik, že jsem jí svěřila všechno, co mě tížilo. Když jsem procházela těžkým rozchodem se svým bývalým přítelem, byla jsem na dně. Trápila mě deprese, cítila jsem se osamělá a zrazená, jako bych přišla o všechno, co pro mě něco znamenalo. A v těch chvílích se na mě obrátila právě ona – má nejlepší kamarádka. Začala se mě ptát na mé pocity, na to, jak zvládám všechny ty problémy spojené s rozchodem. Byla jsem přesvědčená, že se konečně snaží být soucitná a upřímně mi pomoci.
Přišlo mi to zvláštní, protože dříve nebyla zrovna ten typ člověka, který by projevoval velký zájem o něčí city. Ale v té době jsem byla zoufalá a vděčná za každou podporu, kterou jsem mohla dostat. Tak jsem jí všechno vyprávěla. O tom, jak mě zklamal, jak jsem se cítila podvedená a jak těžké bylo začít znovu.
Noční můra.
Časem se mi ale začalo něco nezdát. Její zájem o mé trápení byl až příliš intenzivní, a začala jsem mít pocit, že se ptá spíše ze zvědavosti než ze snahy mi pomoci. Pak přišel ten osudný den, kdy jsem se dozvěděla pravdu, která mě zasáhla jako blesk z čistého nebe. Ona totiž s mým bývalým celou tu dobu chodila! Zatímco jsem se jí svěřovala se svou bolestí, ona za mými zády udržovala vztah s mužem, který mi tolik ublížil.
Bylo to jako noční můra. Nejprve jsem nemohla uvěřit, že by byla schopná něčeho tak podlého. Ale když jsem si to všechno poskládala dohromady, došlo mi, že její „zájem“ o mé problémy byl jen způsob, jak zjistit, co všechno vím a jak moc se mi daří vyrovnat se s tím, co mi udělala.
Cítila jsem se zrazená dvojnásob – nejen mým bývalým, ale i osobou, kterou jsem považovala za svou nejbližší přítelkyni. V ten moment bylo po přátelství a já věděla, že už nikdy nebudu tak hloupá, abych někomu takto věřila.