Když jsem se zasnoubil se svou již bývalou přítelkyní, myslel jsem si, že jsem našel tu pravou. Plánovali jsme budoucnost a sdíleli sny o společném životě. Ale už od začátku našeho vztahu se objevila jedna věc, která mě neustále trápila – její neustálá podezření a obviňování.
Nedůvěra.
Nezáleželo na tom, jak moc jsem se snažil dokázat svou věrnost, jak moc jsem se snažil být upřímný a otevřený, vždycky měla pocit, že něco skrývám. Každý můj pozdní návrat domů, každá zpráva od kamaráda, každé setkání s kolegy bylo pro ni důvodem k obavám. Neustále se mě ptala, zda ji nepodvádím, a často mi házela do obličeje, že mi nemůže věřit. Byl jsem z toho vyčerpaný. Roky jsem musel snášet její pochybnosti a útoky.
Postupem času jsem si začal myslet, že její podezření pramení z nějaké vlastní nejistoty nebo špatných zkušeností z minulosti. Snažil jsem se být trpělivý, chápavý a podporující. Měl jsem ji rád a věřil jsem, že společně všechny problémy překonáme. Pak ale přišel šok.
Šok.
Jednoho dne jsem se dozvěděl něco, co mě naprosto zničilo. Zjistil jsem, že to byla ona, kdo mě celou dobu podváděl. Lhal jsem sám sobě, když jsem si myslel, že jí na našem vztahu záleží stejně jako mně. Bylo to jako studená sprcha, když jsem si uvědomil, že všechna ta obvinění, která mi házela do tváře, byla ve skutečnosti jen zrcadlem jejího vlastního chování.
Nevěděl jsem, jak dlouho mě využívala a klamala, ale jedno bylo jisté – celá ta léta jsem žil ve lži. Bylo to zničující, ale zároveň jsem pochopil, proč se náš vztah nikdy nemohl posunout dál a proč jsme se pořád točili v kruhu. Něco takového jsem opravdu nečekal a od té doby jsem vůči ženám vážně nedůvěřivý.